Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJurij Alexejevič Gagarin
Autor
Jinys
Řádky k výročí narození
„Děti, první člověk vyletěl do vesmíru.“
Tvář učitelky si už nepamatuji, ale pořád ji vidím, jak vybíhá po schůdcích do zahrady mateřské školky. Vidím i sebe, sedícího na pískovišti, jak zvedám hlavu od práce, od nákladního auta s pískem hlaďákem. Vidím ji běžet, mávajíc rukama nad hlavou s nepředstíranou radostí nediktovanou stranickým tajemníkem, ale pouze pocitem svého srdce.
Je to mnoho let. Nic s tím neudělám. Ani dělat nebudu. S časem nic dělat nemohu a s pocitem svého dětství nechci. S pocitem dětského dychtivého očekávání věcí závratných, rezonujících zpěvem písně Pocta astronautovi, v podání Gustava Broma a v pozdějších školáckých letech kvalifikovaně živených časopisem Abc.
Úspěšně jsem se tomu bránil několik dní. Je to přece pošetilé a hloupé. Dnes jsem ale podlehl. U plotu vilky, která již není školkou, jsem stál několik minut.
Stárnoucí muž s kolem, hledící do zahrady.
18 názorů
Jeden nostalgický tip...
V dětsví jsem si představovala, že až budu dospělá, bude se už na dovolenou běžně létat minimálně na Měsíc, na Mars a na Venuši. Ani ve snu by mě nenapadlo, že výzkum vesmíru bude nadále pokračovat tak nějak - bez kosmonautů. Teď jsem zvědavá, zda se vůbec dožiju letu na Mars, kam chtěl Wernher von Braun letět už v sedmdesátých letech, ale nedostal na to od americké vlády peníze.
Když jsme stáli u Prašné brány, projel kolem mě na dva metry blízko. Byli jsme všichni šťastní. První ve vesmíru.
Závěr je silný.
Člověk se až diví, kolik je tu pamětníků. :-)
Milá túje, Stalin vyhrál válku a Chruščov tloukl o stůl svým občanským průkazem
Jinys, nevadí, to co jsi napsal, není haiku formálně proto, že poslední verš je vlastně dvojverš, ale to je jedno. Podstata vězí, že se v nás probouzí vzpomínky a ještě více, že jsme něco prožili, co je evokuje.
a2a2a
Nezapírám, že zdejší haiku většinou naprosto nechápu, a ani přesně nevím co to je, ale asi jsi to trefil.
Jen bych, pokud nenaruším autorská práva, poopravil:
Rozhlédl se
a pak ho pohladil -
školní plot a značně vyšší tůje za ním
:-)
Jarmilo, každý to čekal, ale nikdo si to nedokázal představit. Větší nadšení jsem nezažil. Bylo celosvětové, bez rozdílu ras a národností.
Vím přesně, kdy jsme se to jako děcka a kde dozvěděli...
zrovna tak, když zastřelili Kennedyho a jiné a jiné
12 dubna 1961, nikdy jsem na data nebyl, ale tohle jako kdybych měl vypálené na kůži. V tu chvíli byl usměvavý Gagarin především člověk bez jakékoliv příslušnosti a tak by to mělo být.
Norsko 1
Nic mi o tom není, ale jen ze zvědavosti, prosím tě, proč se vždy musíš projevit jako...
Hmmmmmmmmmm...
Jako muž? zcela nemoudrý?
Omlouvám se za rozstřílené haiku, pro jistotu ho napíšu znovu.
Rozhlédl se
a pak ji pohladil -
školní zeď
Díky za tuto vzpomínku,ale i za toho muže u plotu. Chodil jsem tehdy do 5. třídy Národní školy, byl vzorným žákem a pan ředitel mne poslal někde něco vyřídit. Když jsem se vracel, místní pouliční rozhlas přebíral vysílání stanice Praha. Okamžitě jsem se rozběhl zpátky do školy a křičel. Kosmonaut, kosmonaut. Tehdy jsem se už hodně zajímal o politiku, samozřejmě v intencích Rudého práva a měl intenzívní pocit, že s tím Sovětským svazem jsme na správné straně světa. Píšu to proto, že se mi po tom idealismu, nikoliv Sovětském svazu stýská. A ten muž u plotu? Jak já ti rozumím. Pro tebe haiku, které je už starší, ale vhodné.
Rozhlédl se a pak ji pohladil – školní zeď
Víš, jak dopad ? Jak správný Rus, svůj život věnoval straně a zkurvenému impériu, jehož čas se krátí
Slyšela jsem, že to lidé tenkrát hodně prožívali. I ta píseň "Dobrý den, majore Gagarine" prý vznikla neuvěřitelně rychle. O narození nic nevím, ale myslím, že letěl 12. 4.
Taky jsem tenkrát byla nadšená, a když slyším to jméno, ten pocit se mi připomene... To, že cokoli se dá zneužít, je jiná věc.