křeče růží

"Zimní vánek pláče jako nemocný anděl. Sněženky se skloněnými hlavičkami se voní parfémem z růží. Pořezali se o hřebíky, už jsou z nich jenom střepiny. Slzy se míchají se soumraky, a já vím proč jsme tady, stačí se mít jenom rádi. Svízel se lepí na ptačí pírka, aby byl krásný. Miluje totiž růži, o tolik krásnější než je on sám. Je mráz a on se k růži přivinul, aby nezmrzla. Zachránil ji, a sám umrznul. Všichni se milujeme se stíny slz, a usínáme v nářku z lásky, která tolik bolí."