QUIRKOVÁNÍ

 

PŘEDNÁŠKA

 

UKÁZKA ZE STROJOPISNĚ STENOGRAFOVANÝCH POZNÁMEK, JAK BYLY ZAPSÁNY VŮBEC POPRVÉ V ČEŠTINĚ V PRŮBĚHU JEDNÉ LEKCE PŘEDNÁŠKOVÉHO CYKLU NA TÉMA QUIRK.

 

Můžeme začít?

Causa art honoris causa.

Věc umění je příčinou cti.

Vyjádřeno stručněji: Jediným důvodem úcty je artistnost.

Vylučující však za hranice sebe sama pouhé všeho druhu jen artisty.

Například nemocniční žongléry manipulující pro zábavu svou i diváků ve stejném okamžiku například s desítkami tvarově zcela různých předmětů.

 

Všichni přítomni?

 

Pokud ano, zavřete oči.

 

Nyní si každý poslepu představte skleničku.

Naprosto průhlednou.

Zhruba takhle vysokou.

Jak ostatně zrovna ji nyní předvádím in natura přímo před vámi.

 

Kdo však naopak nyní, mnou nevyzván, otevřel oči, sám se zbavil dojmu vidět ji ve svém individuálním soukromí víceméně pět palců vysokou.

 

Máte?

Jsem si naprosto jistá, že si ji každý představil jinou.

 

A nyní tu doposud úplně prázdnou skleničku naplníme.

Ptáte se čím?

 

Mohli bychom třeba skleněnými perličkami.

Různobarevnými.

Stejně dobře by nám posloužily tobolky nějakých oblíbených antidepresiv nebo psychofarmak.

Ale sama jsem si jista, že pro náš objasňující účel budou asi nejvýhodnější obyčejné dětské lentilky.

 

Máte?

 

Nasypejte je dovnitř sklenice málem až po okraj a sledujte.

Jedná se i v případě vaší představivosti o míchanou směs různobarevných víceméně stejně velikých elementů, které někomu možná připomněly model atomu?

Složený z dílčích významů jednotlivých v něčem si podobných slov.

Proton jako modrý, neutron žlutý, elektron zelený … že zelená v lentilkové barevné sadě obsažena není… -- tak si nestěžujte a sáhněte po barvě jiné, a tak dál, a tak dál. Podstatné je, že takových různobarevných elementárních jaderných částic máme v našich časech k dispozici desítky.

A pokud snad ne, nebo schopnost takovéto představy je pro vás z jakéhokoli jiného důvodu neschůdná, přesto přikryjte prázdnou plochu vrcholu sklenice dlaní a obsah uvnitř vícekrát pořádně protřepejte.

 

Doufám tedy, že všichni tady po dostatečně dlouhém promíchávání dospěli k víceméně stejnému vzhledu vnitřního obsahu.

Ano?

Kdo z vás ovšem bez mého povolení opět otevřel oči, poněvadž v souvislosti s tématem neprozřel, je vyloučen z dalšího experimentu.

Takže vy, vy, a taky vy, jak i tamten pán v modré mikině.

No, ano, nedivte se, dívám se na vás celou dobu.

I po snížení počtu experimentátorů, přesto mohu přikročit k dalšímu výkladu.

 

Proto si nyní představte, že vaše sklenice je nádobou standardního kuchyňského mixéru.

Doplňte tekutinou, každý jakou chcete, přikryjte sklenici dlaní a začněte mícháním zpracovávat vnitřní obsah, abyste ve výsledku dosáhli alespoň náznaku podoby toho, co se jako žánr odborně nazývá quirk. Nebo ještě lépe, neboť se prozatím jedná o pouhou surovinu, nazvěme naši směs slovem protoquirk. Tedy něčím jako miniaturizovaným vesmírem prozatím se ještě nezrozeně rodícím ve stavu před quirkem.

 

A když každý v observatoři umístěné na vrcholu svého krku dokončíte tuto probíhající intelektuálně opravdu velmi náročnou laboratorní operaci, dostanete každý jinou konzistenci jinak řídkých pastovitých hmot stejně individualizovaných odstínů hnědých barev stavu nazývaného v medicíně s laskavou ohleduplností vůči veřejnosti slovem diaré.

 

Mohla bych sice v této chvíli z pochopitelných důvodů vyhlásit přestávku a v ní vám promítnout nějaký související motivující obrázek pořízený například Hubbleovým vesmírným teleskopem, ale já budu radši pokračovat ve výkladu, abych tak rychleji dospěla k závěru, který určitě bude pro mnohé z vás jeho výsledkem hodně překvapivý.

 

Tak tedy: nedbejte na odstín, řekněte si mňam a v představě najedenkrát vypijte tuto na pohled bezpochyby asociativně hnusnou hnědou polotekutinu chutnající však po cukru, vanilce a čokoládě.

Tak tedy: Na zdraví!

 

Pokud jste zkonzumovali, vytřete prstem ukazováčkem zbylý obsah, olízněte prst, polkněte. Načež prst použijte znovu, olízněte, a pak ještě znovu, a pořádně. Pokračujte, až bude vnitřek vaší sklenice opravdu dokonale čistý.

Jako vypraný v Pervolu!

 

Abyste mě ujistili, že tomu tak opravdu je, nalijte do sklenice zbytek tekutiny, kterou jste předtím ředili onu směs čokoládovitého obsahu, s pomoci prstu vypijte a znovu nalijte. A teď už s naprosto prázdnou sklenicí jenom čekejte na posledního opozdilce. Pointa se už skoky blíží, to vám přísahám!

 

Tak dobře. Je tu snad pořád ještě někdo, kdo nevypil a nevyčistil? A ve skleničce nezanechal ani kapku. … Dobrá. Kdo však v obecenstvu případně kvůli jakékoli představě například zvracel, ať důvodů víceméně preventivních opustí tento sál…

 

Nyní se ještě jednou vaším vnitřním okem podívejte na tu vaši prázdnou sklenici. Máte?

Připadá snad někomu, že je úplně tatáž, jako byla na samém začátku mé přednášky?

Stejně neosvojena?

 

You Can't Wake Up If You Don't Fall Asleep.

 

Omluvte mě, promiňte, že jsem citovala.

Přesto ale konečně otevřete oči…

 

Ano, právě to, obsah jako na různě dlouhý okamžik zhmotnělý pestrobarevný prázdný prostor složený do homogenity tělesa nebo předmětu z odstínů synonym různého významového původu, kvůli snadnému pochopení cosi, co jako v případě tamté prázdné sklenice není vidět, ale jen pouze je to možné přijímat jako myšlené, a v jeho konzistenci případnými příjemci chápané jako cosi relativně celistvého, které se ovšem ve značném množství případů svede jako odvozená substance v celé její konkrétnosti zveřejnit, a to ještě předtím nežli otevřete oči, tak právě to, a ne nějaká například lacině vlezlá pouťová parodie namísto klasického univerzálního žonglérství, je onen, nebo ono, quirk, o kterém byla moje dnešní přednáška.

 

Děkuji vám za pozornost.

 

Následuje diskuze.

 

---