Láska v rytmu rocku 1

děj se odehrává v roce 1998

Probudily mě paprsky vycházejícího slunce. Otevřela jsem oči, protáhla se a posadila na posteli. Pomalinku jsem vstala, mívám po ránu nízký tlak, tak abych sebou nesekla. Došla jsem do koupelny, omyla si obličej a pak se vrátila do pokoje. Prošla jsem skoro celou šatní skříň, než jsem si vybrala oblečení. Venku to vypadalo na pěkný den, tak jsem zvolila bílou halenku a modrou sukni, kterou jsem si loni ušila. Už převlečená jsem vešla do kuchyně, kde mě čekala bublanina, čaj a lístek od mamky:

 

Dobré ráno Leničko,

šla jsem dneska do práce dřív, máš tu nachystanou snídani a v lednici svačinu. Přijdu asi v půl třetí. Úspěšný den Ti přeje mamka.

 

Sedla jsem si ke stolu a pustila se do jídla, mamce se bublanina moc povedla. Když jsem se najedla,  umyla jsem po sobě nádobí, vzala si z ledničky svačinu a k ní připravila pití. Ještě jsem si vyčistila zuby, upravila se a pak už si jen vzala batoh a vydala se pěšky do školy. Před školou už postávali studenti a čekali, až školník odemkne hlavní dveře. 

„Ahoj Lenko,“ pozdravila mě spolužačka Eva.

„Ahoj. Jak ses vyspala?“ zeptala jsem se.

„Jo, dobře. Dneska píšem z matiky, mám z toho vítr.“

„To já taky. Posledně jsem schytala čtyřku, tak snad to teď bude lepší.“

„Snad jo.“

To už jsme si všimli, že školník právě otevřel. Studenti se nahrnuli dovnitř, ale já s Evou jsme radši chviličku počkali, nemusíme se přece mačkat v davu. 

 

Ještě, že jsme matematiku měli na rozvrhu hned první hodinu, aspoň jsem se nemusela nervovat celé dopoledne. Učitelka nám rozdala papíry a na tabuli napsala zadání. Uf, to vypadá hodně složitě.  Dala jsem se do řešení příkladů a i přes počáteční problémy jsem je všechny vypočítala. Teď ještě doufat, že výsledky budou správné. Matematika je předmět, se kterým jsem válčila vlastně už od základní školy. Mám ale štěstí, že to není na naší škole maturitní předmět. Po matematice jsme měli literaturu, pak biologii, dějepis, společenské vědy a nakonec francouzštinu. Byla jsem ráda, když nám skončila poslední hodina, už jsem z toho učení měla zavařený mozek, přeci jenom jsem studovala gymnázium. Zrovna jsem se v šatně přezouvala, když mi kamarádka Jana řekla novinku:

„Víš, že kluci z naší třídy si zakládají kapelu?“

„Fakt jo? A kdo konkrétně?“

„Bráchové Honza, Kuba a Jirka Královi a jejich kámoš Pavel Dvořák.“

„To jsem ani nevěděla, že zrovna tihle na něco hrají,“ řekla jsem udiveně.

„Honza bude hrát na klávesy, Kuba a Jirka hrajou na kytary a Pavel na bicí.“
„Aha. A nevíš, co budou hrát za žánr?“

„Prej rock. Ostatně už mají i název pro kapelu – Temné srdce.“

„Hm, Temné srdce, to nezní špatně.“

„Že jo? Dneska prý budou prvně zkoušet u Králových doma, Honza a Kuba napsali pár písniček.“

„Téda, to bych do nich neřekla, že i skládají.“

„No jo no, občas tě lidi překvapí,“ usmála se Jana, mrkla na mě a společně jsme vyšly směrem ke školní jídelně.

 

Když jsem přišla domů, převlékla jsem se do domácího oblečení a šla se připravit na druhý den do školy. Ani ne za deset minut přišla mamka.

„Ahoj,“ nakoukla do pokoje.

„Čau mami, učím se, pak přijdu do kuchyně a pokecáme, jo?“

„Dobře, jen se v klidu nauč.“

Mrkla jsem na chemii, učitelka chtěla zítra, tedy v pátek zkoušet, tak abych byla připravená. Pak jsem si zopakovala učivo z literatury a zběžně koukla na angličtinu, kterou jsem zítra také měli. Přehodila jsem si učebnice a poznámky z hodin a pak už šla za mamkou.

„Tak co, jak bylo ve škole?“

„Ale jo, dobrý, sice jsme psali z matiky, ale jinak všechno v pohodě.“

„Tak to jsem ráda, jsi šikovná, děláš mi radost, Leni.“

Usmála jsem se. 

„Půjdu si ven zaběhat, jo?“

„Dobře.“

Vzala jsem walkman, boty na běhání a vyrazila směrem k parku. Jakmile jsem dorazila do parku, dala jsem se do běhu. Po několika kolečkách jsem už sice lapala po dechu, ale chtěla jsem běhat, dokud mi nedohraje ještě jedna písnička. Oběhla jsem ještě dvě kolečka a pak už jsem to vzdala. Pomalu jsem se vydýchala a šla se ještě kousek projít. Cestou jsem míjela i dům, kde bydleli Královi. V patře bylo otevřené okno a bylo slyšet, jak kluci hrají. Zaposlouchala jsem se a docela se mi ta hudba líbila. Stála jsem na chodníku nevím jak dlouho, než začal foukat studený vítr a já se vydala zpátky domů. Když jsem dorazila domů, tak jsem hned zamířila do sprchy, byla jsem z běhání zpocená. Chvilku jsem pak koukala na televizi, dávali zrovna odpolední zprávy.
„Lenko, večeře!“ zavolala na mě mamka z kuchyně.

„Jo, už jdu.“

Mamka nám toasty se sýrem a šunkou a k tomu zeleninovou oblohu.

„Dáš si i čaj?“ zeptala se mamka.

„Jo, třeba mátový, díky.“

Mamka nám donesla hrnečky s čajem a také začala večeřet. Cítila jsem příjemnou vůni máty, mamka ji sama pěstovala na rodinné zahradě. Když jsme dojedly a vypily čaj, tak mamka umyla nádobí a já ho utřela a uklidila kam patří. Už jsem se cítila dost unavená, asi z toho běhání. I když bylo ještě světlo, zalezla jsem do postele a za pár minut usnula.

 

---