Vzpomínka na hvězdy

Za úvozem v lese vzpomínám na krásy hvězdného nebe, jak se rozprostřelo za úplňku nad mou hlavou, pro tento zážitek rád bych žil znova a znova, jenžee čas jde neúprosně dál a já z té hvězdné oblohy už nosím jenom vzpomínku.

Hlučná hudba, černé světlo a horda mániček podupávající v trávě pod vlivem rytmu, to vše mi chybí, ikdyž už jsem se to za ta léta naučil ignorovat, ba až nenávidět.

Kdo mi pomůže na cestě životem, když kamarádi už nejsou a rodiče opakují ty samé rady pořád dokola? Jak se mám vyznat v tom nepřeberném množství informací, kterými nás svět neustále zahlcuje?

Odpověď je jedna. Nekoukat nalevo napravo, jít svou cestou a vychutnávat si její trasu až do hořkého, temného a děsivého konce.