Pisklavé ječení dívek smočených v ledové vodě

    S pěstí zaraženou pod bradou. 
    Tak jako dospělý muž. 
    Dívá se hoch na zralou ženu, která si čte noviny. 
    Aniž o tom pořádně ví, tak už ho podvědomí žene stezkami chtíče.
    Blýskají se mu oči opravdovostí dne. 
    Ta ženská kolena vynášející osud zpod sukně. 
    Má ještě nepočítaně pokusů a nemá kam spěchat. 
    Zatím se může jen dívat.

    Babička, sedící vedle něj, ho pleskla časopisem po nose a vytrhla ho tak z chůze po laně. 
    Naštěstí je v té hloubce připravena záchranná sít. 
    „Nech toho chlapa v sobě na pokoji!“ řekla žertovně. 
    „Chlapi mají větší sílu než chlapci,“ vysypal ze sebe odpověď tak rychle, že si babička pomyslela, že to nebyla jeho odpověď.
    
    Snad i proto ji zasáhla vlastní vzpomínka na opuštěnou silnici časů.
    Čas kdy byla ona sama žádoucí žena. 
    Na okamžik. 
    Na okamžik, kdy v jednom chlapovi zvítězilo zvíře, které bylo silnější než ten chlap.
        „Nikdo vás nepojistí v posledním stadiu rakoviny. Měli jste si vzpomenout dřív,“ řekla starší žena starší ženě.
        A tak byla pro změnu vytržena ona z cest po nervových spojích. 
        Přišlo jí to vhod.

PS.
        Dívky dospívají dříve než chlapci. 
        Nemají moc na vybranou.