Podvečerní šálek čaje

Do bílé loutny křehké lístky padají

z krajin kde země leží, a obnažuje prsy

 na struny z porcelánu písně brnkají

o roztažených stehnech hor kde rostou trsy

 u okna konvice už zrudla od červánků

jak useknutá hlava draka páru vydechuje 

rty kroužící jsou ptáci nad lagunou šálku

 dunami jazyku čaj v karavanách putuje

myšlenky, ty žabky zelené se množí jako žampiony

 když horký šálek v dlaních držím za soumraku

s večerem lampy ožívají, v hladině žluté lampiony

Do sukna noci měsíc bledé ornamenty šije z mraků