Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSetkání
Autor
tanalarinova91
1.
Když píšu tyto řádky,
je to už pár let zpátky,
venku byl hrozný mráz a z nebe padal bílý sníh,
tehdy jsem šla zas do kina,
a byla jsem tam jediná,
já hledala jsem chvíli štěstí v šedi smutných dní.
Ref:
Ah, ah, ah, ah…
2.
A potom se ten zázrak stal,
a ty ses na mě usmíval,
do srdce jsi mi vyslal svůj jedovatý šíp,
svět rozplynul se kolem mě,
bylo mi prostě nádherně,
najednou jsem tam byla já a pak už jenom ty.
Ref.
3.
Tys řekl mi: „Buď dívkou mou,
budu tě držet nad vodou,
a spolu zvládnem to, co sama teď nevyřešíš.“
Vyšels ven a pak sáms´ tam stál,
já třásla jsem se opodál,
tys zašeptal: „Brzy mě zase, lásko, uvidíš.“
Ref:
4
To peklo, co pak nastalo,
to budu mít už nastálo,
prožívám ho v chvílích, když s tebou nemůžu být,
nevíš, nechceš a neznáš mě,
možná jen trochu, povrchně,
proč nechal jsi mě tenkrát zase samou domu jít?
Ref:
5.
Je to už dlouhých sedm let,
já chci teď slyšet jen pár vět,
co pohladí, co potěší a srdce zahojí,
zas řekni mi: „Buď dívkou mou,
budu tě držet nad vodou.“
Jak tehdy, když ty vločky zase z nebe padají.
Neboj se a přijď klidně blíž,
nestav mezi nás pevnou mříž,
já chci teď slyšet slova tvá: „Lásko, mám tě rád.“
Ref.