QUIRKLY, QUIRKY, QUIRK

41:51.

Mnohohlavá banda vězeňských trestanců vyráží zamčené kovové dveře.

42:13

42:21

Tento rozdíl pouhých 12 vteřin na displeji, které však divákovi připadají nejméně jako minuta, vzniká jízdou dlouhým interiérem vězeňské tělocvičny v jednom záběru zprava doleva.

Což jsou jen pouhé technikálie, z hlediska teorie quirku zajímavé pouze tím, jak vedou k čemusi jako dekondenzaci divákem zrovna žitého času.

Ovšem pro cosi více nežli je jen celistvost dojmu jednoho záběru, který je natočen jako jediná nepřerušená scéna, je nutné si vybavit podobu fotografie, kterou kdoví kdo, a snad už její autor Philippe Halsman, nazval tenkrát v roce 1948 DALI ATOMICUS.

Povyskočivší si malíř před volně v prostoru jsoucím malířským stojanem s rozmalovaným plátnem na něm, tři kočičí zvířata plachtící vzduchem a několik obloukovitých cákanců vody vyšplíchlých kýbly asistenty zpoza krajů záběru.

Všechny předměty a věci tu obsažené na statické fotografii se jeví jakoby zachyceny v pohybu.

Zatímco v citované scéně jízdy prostředím zestatičtělé scény vernisážové trachtace z první povídky filmu FRANCOUZSKÁ DEPEŠE režisér Wes Anderson vyřešil víceméně totéž tak jaksi protilehle, zrcadlově.

Jako by se kamera táhlý pohybem kontinuálně pohybovala po ploše naširoko protáhlé fotografie, na níž všichni zúčastnění herci strnuli ve štronzech v pozicích dílčích gest na fáze rozděleného jejich individuálního úsilí uvnitř všeobecného lítého souboje, v němž se každému účastníkovi ze strany kohokoli jedná o život.

Předměty, kterými mezi sebou akčně vzájemně svéřepě zápolí, v účelu zpodobení pocitu jejich neřízených pohybů vzduchem, jsou v aranžmá scény zvýrazněny dílčími, vizuální atmosféru doplňujícími i tvořícími, jejich kulisami zavěšenými od stropu na neviděných silonových nitích.

Vzniklými nepřirozeně absurdními podobami dílčích statických potyček je výsledný dynamický dojem průběhu zápasu dokonalý.

A vlastně quirkový...