Sebeklam

Lístky krásy rostou, 

rostou v ní.

Byl bouřlivý den

a v tom - rozbil se

ten krásný sen. 

Jsem jen prázdnotě zaslíben, 

když žiju ten krásný sen. 

Pět let jsem v kruzích šel.

Teď však cestu jsem vymyslel.

Cestu plnou letmých světel.

Tak jako orel poryvům větru čelí,

teď já žihadlo v sobě mám včelí.

Bodnutí co hrozně bolí.

V mém srdci jed náhle stojí.

Srdce mé se teď hojí. 

Když si vzpomenu...

..ach vzpomenu na sen krásný!

Pomalu jako lístek se k zemi snesu

a tíhu svou neunesu.

Už víc neunesu...