Posedlí sexem?

…jako anekdota snad, ale ve skutečnosti? Kdepak, realita je téměř u každého zkoumaného pokusného objektu diametrálně odlišná. Z provedených průzkumů (tedy z vyprávění – vlastní zkušenosti jsou v této otázce k ničemu) bylo zkonstatováno, že devět a půl z deseti sledovaných případů stráví 99% svého času od změny hlasu v pubertálním věku do změny hlasu ve věku stařeckém přemítáním, kde, jak, s kým a kde potom a jak a s kým posléze.

A důvod? Důvod je jednoduchý a zároveň překvapivý, čili oni za to vlastně nemohou. Vše musíme hledat v jediném záznamu celistvé bytosti – genetické výbavě. Matka příroda ve své moudrosti a předvídavosti vybavila všechny samečky každého druhu zvláštním instinktem, genem nebo puzením, říkejme tomu jakkoli, výsledek je vždy tentýž. Zanechat Tady Svoje Kvality. Jakási forma touhy po nesmrtelnosti.

Snížíme-li hladinu významnosti při zkoumání, můžeme dále vyvodit jeden nepříliš lichotivý závěr - samečkové jsou zde v drtivé většině případů jen od účelu další reprodukce, poté už můžete jít spánembohem kamkoli vás srdce táhne, popřípadě snad být alespoň trochu užitečný třeba jako potrava po namáhavém výkonu, avšak tyto další doplňkové funkce nacházíme již jen volitelně, případ od případu.

A toto naprogramování duševní nachází i svůj odraz v rovině fyzické, neboli vítězí ten, kdo má nejzářivější barvy, dokáže nejhlasitěji troubit nebo jen prostě řvát na lesy, ten, kdo má největší paroží anebo nejvypracovanější svaly.

I člověk se svou příslušností k fauně neunikl tomuto fenoménu. A tak lidský sameček maje na mysli každý den od rána do večera „jen to jedno“, bombarduje svou samičku různými žádostmi o vyslyšení, nabídkami kvalitního sexu, pobídkami k milostným hrátkám anebo v zoufalství už jen intimními otázkami ohledně zálib v polohách, praktikách, představ a jen mužský-vědí-čeho ještě. Jediný rozdíl mezi nimi spočívá v míře, ve které se k tomu doznají, odvozeně jejich mazaností. Je paradoxem, že aby dostáli svého, musí před samičkou předstírat, že na výměnu genetických informací vůbec ani nepomysleli a že procházky Stromovkou okořeněné troškou nevinného držení ručky své vyvolené dokonale naplňují jeho představu vrcholného blaha.

závěr: