Noční

Duše létá v pavučinách, víří noční běsy

okraden o spánek prostý, rvu si vlhké vlasy 

Bílé oko kočičí, vysmívá se z kosmu

hvězd potupné svědectví, bortí bránu 

do snu

Proklat jest ten svěrák temný, mačká 

rozum do zetlení

umí si dát záležet, nenechá mě 

poležet

Lezu nyní z lože svého, přicházím jí v 

ústrety 

„och“ ty bledá perlo noční, zvítězím buď 

já či ty 

Okenicí fičí dovnitř dotek dechu nočního 

zalézá do morku kostí a činí mě bdělého 

„Luno zhoubná však to přijde, oko tvé již brzy pojde

smích můj ten tvůj již brzy zmrazí, než jitřenka tě z nebe srazí“

V šedém dnu však slast se ztrácí, radost v ústech uvadá 

únava se nevyplácí, úzkost zas mě popadá 

Dva uhlíky nad Ještědem, krví večer podlité 

klubko hadů sedí v hlavě, naděje jsou rozbité 

Pošetilost má mě trestá, vítězství to pochybné 

bledá koule na obloze, tělo mé jest neklidné