Pořád se pokouším projít zdí

Zdravotní sestra mě objala nohama, aby mě mohla nasypat do hlavy sklenici opic. 
Udělal jsem v obraně most. 
Mít ještě zuby, tak bych spustil cirkulárku. 
Zvacím dopisem povolal tanky s bílým pruhem. 

Někdo otevřel okno a na parapet se slétly havrani. 
Oni jsou hrozně zvědavý. 
Asi jako čerti. 
V Noci jsem s několika z nich hovořil.
Věděli víc než já.
Jsou jako staří druidi bez všech těch zápisů.

Neschopnost či jen strach z toho, co bychom mohli uvidět?
Jak malé rozdíly ve skupinách válečníků.
„Vy jste byl na vojně?“
„Ovšemže ne.“
„Takže v případě války byste byl jen maso pro zbraně nepřítele.“
„Myslel jsem, že by mě do vojska nechtěli.“
„To jste myslel špatně.“

PS.
Několika tahy štětcem nebo ostřím břitvy.
Přehraj mi živote mé dny.