zvíře

do vrásek a malých kazů

schovávám si svoje bylo

přešlou zkázu, vrypy mrazů

svoje smutné černobílo

pod kůží jak z celofánu

tam ukryju v temné škvíře

svoje srdce z marcipánu

malé vystrašené zvíře

v jeho tlamě číhá na mě

nekonečná černá díra

a tam v té bezedné jámě

představa zla duši svírá

vystrašené prsty v tváři

nehty strachy okousané

jako ten, co na oltáři

vždycky věděl, co se stane

co měl lásky plná ústa

proto ubili ho vrazi

lidská srdce, jak poušť pustá

ve dne pálí, v noci mrazí