Malá internetová balada

Vážené písmácstvo, čtenářstvo, básnictvo, lidstvo, kryti(y)kovstvo a vůbec všechno–stvo,

Ihned na úvod tohoto veskrze geniálního díla bychom Vás chtěli upozornit, že spojením Merleovstva a Špuntíkovstva vzniklo dílo natolik výjimečné, svou duchaplností, že chvílemi (možná již navždy) nebudete chápat skryté, odkryté, překryté ani vyryté významy v díle se vyskytující (nemluvě o těch, který tam nejsou). Kdo se ztratí až u čtvrté významové vrstvy, nechť se ozve, čeká tu na něj malý dárek v podobě plastikového modelu interního modemu s logem firmy Fujtacom.

Dílo bylo vytvořeno v astrálním spojení pevných linek, za což nevděčíme (díkybohu) jisté poskytovatelské firmě (nemůžeme bohužel jmenovat, reklamu by nám Olda nikdy neodpustil) a také jisté firmě z druhé strany. O astrální propojení se postaral Merlíkův spojovací démon, kterej prostě chytil jeden konec do jedný ruky… No, nebudu vás nudit technickými detaily.

Chceme tímto také poděkovat našim zaměstnavatelům (opět záměrně nejmenovaným) kteří nám poskytují dostatečně velkou pracovní dobu, k vytváření našich bezesporu geniálních děl.

Chtěli bychom poděkovat také Vám za to, že dočtete toto dílo až do konce i přes možné doživotní následky (náš právník nám poradil je raději přesně nespecifikovat).

Na závěr obligátní věc:

Všechny postavy, instituce i firmy jsou výplodem české společnosti, a veškerá podobnost je veskrze záměrná.

Ráno, ráno, raníčko, Hladím tě mé písíčko, a směju se vesele. Vyndávám tě z postele. Už laskám tvůj vypínač, V duchu slyším to tvé: “TLAČ!“ Zalykám se, štěstím vyji. Cítím v drátech ENERGII! Rozblikal se monitor Rozvrtěl ventilátor, Disk se rytmu chyt… Písí začal žít! Nabíhaj mi windousy, už se culím pod fousy Jako vždycky s chybou Pomalu se hýbou… Pak po čtyřech restartech s kletbou Billovi na rtech naběhl mi počítač. “Bill mi řekl: NEMÁŠ ZAČ!“ Touha nutně strašlivá už se tvrdě ozývá. Teď vám kašlu na fernet! Potřebuju internet!!! GAMES hážu do koše, mačkám éčko na ploše. Rozrušenej - napotřetí trefím se. A už to letííí! Modem chroustá číslo, heslo, mě pod židli srdce kleslo, a pak se zas pozvedlo… Spojení se povedlo! Telefon je mrcha líná, (pevná to by byla jiná) ale už si zpívá… Co mu taky zbývá. Tak se brouzdám internetem, okouzlen tím kyber-světem. Země, nebe, peklo, ráj. Wé wé wé - můj rodný kraj. Na vrcholu vzrušení spadlo mi mé spojení… Telekomu říkám hned wé wé wé vocas cé zet! Po dni zlého spánku, vybral jsem si schránku, a začal jsem skučet… Telefonní účet!! Telekome, Telekome, Už mě neser, kurva, hrome! Zase další poplatky? Sejmu tě na lopatky. Jeden účet, druhý, třetí, všechny spolu z okna letí. Nenechám se vydírat, monopolem odírat! Přísahat při Bajtu budu, všude řeknu, kudy půjdu, že jste hnusný prasata. Tak začne má odplata! To už na mě potají, výběrčí se chystají, přicházejí ze všech stran. Naštěstí mám tajnej plán… Usadím se na kasu, s brokovnicí u pasu. Sejmu všechny výběrčí, to jim nikdy nesvědčí. Pak si koupím pevnou lajnu. Za co? Ještě nemám šajnu, a telefon mobilní, vy parchanti debilní! Tak vezmu tu brokovnici, naliju si slivovici, a vyrazím na výlet. Do banky si zastřílet… Řediteli s úsměvem, říkám brácho, hoď to sem… pěkně plnou tašku! Ještě úsměv šašku :-)) K provideroj další cesta Jsem zákazník jeden ze sta. Mají ze mě radost všici, otvírám si brokovnicí. Jednu pevnou lajnu prosím, Nebo vás tu všechny zkosím. Dráty, nebo bezdráty,, jen ať už jsou napjatý. Touhou už jsem vzrušený… Provider je zkušený, neuběhl ani den, a jsem pevně připojen! Jak na míru šitý, jsou dva megabity. Všechno co chci, to mám hned… To je pravej internet! Křik a sirén táhlý jek… To jsem se lek, až mi klek můj routr, vy hajzlové… Zatracení fízlové! Do bytu mi klidně vlezou. Už mě maj a už mě vezou! Je jich na mě o dost více. Kde jsi věrná brokovnice? Ve vazbě jsem až do soudu. Obhájce mi šije boudu, ale já ho nenechám. Obhájím se klidně sám! “Proč mě chcete za katrem? Já jsem lidem všem bratrem. Chtěl jsem jen svůj email mít Tu a tam si zachatit.“ “Ultimu si onlajn hrát, pár E-korun vydělat, moci brouzdat celou noc… Chci toho snad až tak moc???“ … Na samotce sám si sedím, bez kurzoru na zeď hledím. Tu samotu ještě tíží, pevná linka lesklých mříží…

---