Písmák
Nevíš-li co říct,
stoupni si před svítáním mezi dveře
a vydrž tak do večera.
V rukou měj židli
nebo obraz
nebo na hlavě čepici s rolničkami.
Nemusíš nic říkat.
Každý si tě všimne.
Večer polož na práh rybu.
Mlčky odejdi.
Bude se o tobě hovořit léta.
Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte senávod I
23. 04. 2024
4
6
65
Autor
emme
6 názorů
Hezký text, snad až na poslední sloku, kde by víc než dost sluší jen poslední verš, dokonce bych vypustil poslední sloku úplně. Báseň by tak byla otevřenější a jako čtenář bych neměl pocit, že mne vedeš za ručičku až do konce. Pokud je v rybě na prahu nějaký symbol, zůstal mi utajen a tak mi přišel jako nadbytečné stupňování, podobně ...mlčky odejít..., ono i hlučné odejíti by bylo zbytečné.
Skvělý návody. Já bych trochu zaimprovizoval a na tu židli sei sednul... :) (A tu rybu bych sežral.)
To už je osud návodů. Některé navedou k cíli a jiné prostě jen k jinému cíli :D
Díky
Kdybych udělala, co radíš v první sloce, zkolabovala bych nejpozději v poledne ;) a už bych neřekla pravděpodobně nikdy nic. Některé by to potěšilo.