Ta

 

 

Útrpnou větou popálené

hrdlo pro věnec kamenů

obešla třikrát za poledne

kam šlápla postavili dům

 

( co dohoří

jakoby nevzplálo

závrať je v pohoří

díky jsou za málo) 

 

v hromničních zakříženích

cín cích už zhas

sehnutou travou

křižuje se kraj

a ohrožená stavení

drancuje věžní bríza :

 

Obětuješ Izáka , sestro  ? 

v mletém skle stojíš

pro Charybdu Skyllu přehlédlas

z pítek už po tři dny teče krev

 

Ptáš se  :

se zastřiženými letkami  ? 

ano  ! už bylo ráno

a stále padala

ale dole, dole dočista nic

 

no, nestihli ji pojmenovat

neměla v sobě nic lidského

ale všichni hned věděli

co je zač 

( ještě dýchala ) 

ale žádný

kde ji hledat

 

však dodnes vídat zvířata

kterak ji

na neznámém místě skládají

ač hladová 

z lásky

z jejího těla nevezmou

 

prosím, nechte je být

jen za dveře

misku s kuropěnou vodou

postavte

 

slyšíte

jak pijí   ? 

 

---