QUIRKOLOGY d)

Richard Wiseman

THE  LUCK  FACTOR

FAKTOR/ČINITEL  ŠTĚSTÍ

Str. 210.

http://dspace.vnbrims.org:13000/jspui/bitstream/123456789/4961/1/The%20Luck%20Factor_%20The%20Scientific%20Study%20of%20the%20Lucky%20Mind.pdf

Luck, the six degrees of separation and the small world phenomenon

Štěstí, šest stupňů odloučení a fenomén malého světa

Většina z nás se setkala s jevem, který psychologové označují jako „malý svět“.

To znamená, že se na večírku nebo ve vlaku dáte do řeči s úplně cizím člověkem, abyste zjistili, že máte společné známé. Zdá se, že je to šťastná náhoda. V 60. letech 20. století však americký psycholog Stanley Milgram provedl neobvyklý experiment, který naznačil, že tato setkání jsou překvapivě častá díky tomu, jak jsme navzájem propojeni.

Milgram rozeslal dopisy náhodně vybraným lidem v Nebrasce a Kansasu a požádal je, aby pomohli zajistit, že se dopis dostane k „cílové osobě“ - jmenovanému makléři v Bostonu. Lidé byli požádáni, aby dopis neposílali přímo makléři. Místo toho ho mohli poslat pouze někomu, koho znají jménem a o kom si myslí, že by mohl makléře znát. Téměř třicet procent zásilek nakonec dorazilo k makléři. Původního dobrovolníka a cílovou osobu spojovalo zpravidla jen šest lidí - vznikla tak oblíbená představa, že všichni žijeme v malém světě, v němž jsme navzájem propojeni pouhými šesti stupni odloučení.

Druhá z mých studií zabývajících se štěstím a propojením zkoumala, jak si vedou šťastní a nešťastní lidé v replikaci Milgramovy průlomové studie.

Stovce dobrovolníků byl zaslán balíček a byli požádáni, aby pomohli zajistit, že se dostane k „cílové osobě“ - organizátorce akcí pracující v Cheltenhamu jménem Katie Smithová. Stejně jako v Milgramově studii byli všichni dobrovolníci a následní příjemci požádáni, aby balíček poslali pouze někomu, koho znají jménem. Deset procent balíků nakonec dorazilo ke Katie. Některé řetězce v naší studii poskytují pozoruhodnou ilustraci toho, jak dobře jsou zdánlivě cizí lidé ve skutečnosti propojeni.

Jedním z našich prvních dobrovolníků byl 45letý inženýr jménem Barry. Barry žije v Liverpoolu a možná není překvapením, že Katie nezná. Barry předal balíček své kamarádce Pat, zdravotní sestře z Londýna. Pat Katie také nezná.
Pat však balíček poslala svému příteli Davidovi, vědci pracujícímu v Cheltenhamu. Bingo! David znal Katie, a tak mohl dokončit řetězec a předat balíček přímo Katie.

Požádal jsem každého dobrovolníka, aby ohodnotil svou míru štěstí. Zajímavé bylo, že mnohem více nešťastníků než šťastlivců neposlalo svůj balíček známému, čímž si zaručili, že jejich balíčky ke Katie nikdy nedorazí. Mnohým z těchto lidí jsme napsali a zeptali se, proč balík neposlali dál - naprostá většina z nich uvedla, že je prostě nenapadá nikdo, koho by zároveň znali jménem a kdo by jim mohl pomoci balík Katie doručit. Šťastní účastníci tedy mnohem častěji znali potenciální příjemce balíčků než nešťastníci a byli mnohem úspěšnější, pokud jde o odeslání balíčků.

Tyto výsledky podporují názor, že jsme všichni mnohem více propojeni, než si uvědomujeme, a že šťastní lidé mohou být obzvláště dobře integrováni do sociálních struktur, které spojují naši společnost.
Porozumění povaze této integrace pomůže odhalit více o základním způsobu, jakým jsme navzájem propojeni, a o roli, kterou v tomto životně důležitém procesu hraje štěstí.

Translated with DeepL.com (free version)