Sad za oknem

Zdálo se, zdálo se mi

že už jsem hluboko v zemi

lijavec na mě nedosáhne

k povrchu mě cos táhne, táhne

čtyřspřeží axolotlů

s tvářemi lidských trotlů

lijavec ke mně neproteče

a čas, ten strašlivě se vleče

větev se větvi nepodobá

večerní stín se o ní tře

a v dáli hučí černá voda

kdo světlem živí se  , ten mře

až na rendlíku slunce zpění

co noc už stačila si svléci

průsvitní pstruzi zapomnění

budou se sadem ke mně vléci   .   .   .