QUIRKOLOGY g)

UNACCOMPANIED MINOR

I přes předchozí výklady jen málokteří zdejší obyvatelé zpod Brd, Beskyd nebo Krkonoš uznají, že filmem je hodné zobrazovat pouze cokoli viděné až od nejzazšího krasohledného bodu.

Proto snad je na začátku reklamy s názvem Come Together, kterou Wes Anderson natočil v roce 2016, přivěšena z vnitřní strany kupé na promrzlém skle okna vlaku papírová cedulka s tímto nápisem, aby dojem dávna s tímto pitoreskním aranžmá spojený vzbuzoval pocit nostalgie, která se nachází jakže daleko dál v daleké dálce za posledním projetým tunelem.

Dovoluji si proto zde ihned připomenout, že i ono slovo pitoreskní souvisí s významem quirk – a nostalgie sama je každého quirkového pocitu základem, ba popřípadě přímo stanovující podmínkou.

Takto vybavenému či naladěnému k divácké pozornosti, trvalo mi notně dlouhou dobu, nežli jsem pochopil důvod takové jednotlivosti, jakou může být hranatá krabice zabalená v barevném papíru potištěném vánočními motivy postavena na pultíku kupé onoho kluka cestujícího uvnitř bez doprovodu a tvářícího se mnohonásobně více smutněji, než aby se mu jen tak pouze nějak jednoduše z osamocenosti stýskalo.

NEZLETILÁ OSOBA BEZ DOPROVODU

Byl mi samému nevysvětlitelný dramaturgický důvod této krabice, napíšu-li rýmem, pak dlouze dlouhé předchozí měsíce – dokud jsem si před pár dny nepřečetl báječnou britskou recenzi týkající se popisované reklamy, o níž však ještě více podrobněji pojednám vzápětí.

Na této krabici je totiž směrem z vlaku do krajiny přilepena fotografie, kvůli zvýraznění významnosti se pohled kamery na ní sice zastaví příslušně delší čas, přesto divák zaujatý dějem plynoucím doma na televizní obrazovce stejně nerozliší, kdo je na ní, fotografii, zpodoben.

Já sám jsem se dlouhý čas domníval, a proto se těšil rozvíjením pomyšlení, že v rámci quirkové strategie se nalepil na obal krabice sám režisér Wes Anderson, protože v souvislosti s Vánocemi je takový podvrh v mnoha ohledech přípustný, a divákovi jsou známy málem až ikonické Wesovy fotografie oblečeného do saka v čase natáčení pro něj typického hnědého obleku nebo zimního raglánu víceméně téhož odstínu.

Dokonce by se mohlo jednat i o pozdrav jistého druhu jeho mamince, vystávalo mi občas, ale pouze až chvíle dočtení oné již zmíněné britské recenze.

https://www.theguardian.com/film/2016/nov/28/come-together-review-wes-anderson-h-and-m-christmas-ad-adrien-brody

Přitom odkazů poukazujících na inspirativně ještě zajímavější recenzní materiály vztahující se k dotyčné vlakové cestě (a všechny jsou nečeského původu) je k nalezení na google.com ještě mnohem víc, nežli třeba pletených vánočních čepic, jež mají nataženy na hlavách průvodčí i cestující putující dálkami touto batyskafickou ponorkou na kolejích…

A my se proto dozvídáme, kromě ikonografické příčiny venkovními zmrazky ojíněných vagónových oken nebo technických důvodů této o málem 12 hodin opožděné cesty, jakož i výčtu ze seznamu knih souvisejících cestujícím s touto poutí podmínkami kataklysmu aktuálního počasí, i toto, alespoň pro mne definitivní, halasně jasné vysvětlení k oněm krabicím, jež si vlakem s sebou vezou dějinami naprosto zapomenutí pasažéři:

„Každý cestující má u sebe malý obrázek své drahé polovičky, což je v případě mladé ženy pes, což znamená, že jsou všichni očekáváni svými blízkými.“

Život je prostě kaleidoskop větším sklem přivrácený směrem do hrobu.