Konec

Z nudy nevyjdu tudy ani tamtudy, proto stále hledám kudy z této nudy. Má to snad nějaký konec, jako pohádky zvonec? Já právě teď, představující si tanec, ladný tanec na louce plných kopretin. A to jen stále sním, když si to představím, všechno kolem sebe na pár vteřin zastavím. Mlčím, bezhybně sedím a přemýšlím nad tím, co by bylo, kdybych našla cestu ke klidnému lesu. Kde ptáčci každé ráno zpívají a tvé vlasy vánkem vzlétají. Hlavně v hlavě, v srdci, duši, klid. S děštem soucítit, občas se jen mílit, ale přitom nikdy tu zlost nespatřit.