vlnobití

vlnobití

na širém moři

v tichu, co div nerve uši

sirény zpívají své balady mámivé

o tom,

jak nechutná je lehkost bytí

jak ani nejsilnější vlnobití

neudeří silněji, než lidská touha

svírá, je krutá, nepřestává

přímo do srdce, jak šelma dravá

hryže neúnavně s tlamou krvavou

půlnoční bouře nevinnost smyla

a tvoje žhnoucí oči vzala na milost

do svítání dlouho však,proto

příliš nespoléhej na lidskost

svázané ruce, němá ústa

tělo, mysl, duše pustá

moře se bouří,

slyšíš?