Nekonečné bytí

Je mi úzko

Je mi úzko ze všech těch lidí kolem

Kteří sedí den co den za stejným pracovním stolem

I když jsou myšlenka stále pryč

Někde, kde nemyslí

Kde každý zpěv ptačího pěvce uslyší

Kde cítí ve vzduchu jak řeka šumí

A kde to tolik nebolí

Ale přitom jenom sní

A doufají, že to snad jednou všechno přebolí

A že se rány samy časem zahojí

..čekají..

netrpělivě

Ale ono nic

Sedí pořád na stejné modré židli

A pak se diví, že se tam objevil prosezený ďůlek snad zničehonic

Možná kdyby ho jako čerstvě narozeného koně…

Který je plný radosti

Ještě bez strastí

Bez manipulace společnosti

S nejkrásnějším okem skutečnosti

.. pobídli

Možná vy ho zachránili od nekonečného monotónního bytí