obchodník s tím nejhorším, co je v nás

bezmezná víra uhrančivých očí roztékající se po rozpáleném kamení

jen potvrzující dobrovolné nakažení

tvořící galony kaluží až k provizornímu pódiu

jehož signál do hlediště zní jak v rozladěném rádiu

nemusíš se držet v klidu

pro nahluchlé posluchače

v přímém přenosu konjugace

kromě blízkého kontaktu využívající nerovnováhy ve spádu

aby všichni zúčastnění mohli přijímat ten rozhodný stisk na rameni

postrádající náznaky jemného povzbuzujícího pohlazení

jen přehnaná a nalhaná slova pod pouličníma

světlama, hlavně je nevnímat

necloumat s přesvědčením, že při stání na domnělé správné straně

sůl je již nasypaná v ráně

už stačí jen dřímat

teď už stačí jen nepřítomně přijímat

a sledovat tu zamlženou pýchu roztápět se v odrazech slaných hladin

co stále teče pryč z těch kladin blíže ke svému cíli

jsi jediný, ve kterým vidí tu píli

kterou mermomocí tak zatraceně špatně hledají

a myslí si, že už ji mají

sevřenou v pěsti

smyšlenou – přesto slibuješ jim ji prodat

za nemálo vztlaku

nikoli za setření povlaku

otírající se jim o nos s takovou dychtivostí

že lze zacítit to píchnutí bolestného tlaku

a chvilkovou vůni železitého pachu

bez náznaku očekávaného smíšení dechů

až už nikdo

neucítí ani jedno

až už se vše, co může, rozteče

na popadané domino

které se roztopí na jednu velkou tekutou koupi

až to všechno dopluje k novému drénu

jenž odhrne kápi

až

všechno je jen až

a až tohle dopíšu

tak už spravedlnost nebude mít žádnou cenu

ty jejich strádající důlky budou tvé nenažrané oči plné hnisu

tankovat do poslední kapky

a on pak všechny ty totožné

slepí k sobě jako vaječné skořápky

do výchozí polohy narození

jak krásně nemožné

to je

napětí ve vzduchu se jen chvěje

a ze tvých očí jsou ti zbylí dole hloupí a povrchní

když rozchází se na své cesty při dozvucích posledních zbytků bělimy

bubnujících o popraskanou dlažbu

aby se mohli nechat utopit v kusu lichoslávy před sebou samými

která lepí svou zlobu

na zuby a stěny jícnu jako žvýkačka

a žaludeční šťávy se s nimi chtějí vzít a udělat si partnerská tetování

jeden čin propalující vášně a přehlíživého chování

v průměrném lidském těle, co se snaží reagovat na muka

zfanatizovaného publika

aby bylo vidět, jak patří k sobě

proto tak ladíš

k jejich blátivé stopě

a máš co nabídnout

všemu, co jim v těch oddaných očích vidíš

co je připravené po roztečení padnout

na kolena za zvuku chlácholivých slov

zatímco jim bude oční důlky rozřezávat kov

bez lokální anestezie zaživa

a ty nalepíš je na své sako na těle bez páteře

hned vedle plastové placky, jež se zbarví do tmava

při potápění ve škváře

která rozpráší se po okolí

mezi ty, kteří jsou stále celí

a vlastní všechno, čím kdy byli

v tom hledišti vzadu

odříznutí od zbytku

v hloučku

čekají na tom nejmrazivějším bodu

až doběhneš sám sebe a skočíš si po krku

a stejně jako euforický stav

to napětí působí na třepotavé prsty všech zúčastněných

a v těch bulvách poloprázdných

lze zahlédnout jen šílící dav

naprosto odevzdaný

vidíš jen jednotlivého z nich ostré ošití

přesně jako mají lidé z čaje namíchaného z lysohlávek

ti se první chvíle po požití

prvních pár jednotkách času přesýpacích hodin

totiž taky cítí dobře /naoko/

jakmile se jim v hrudníku rozlévá to návykově vražedné horko

s porcemi vidin

podávané v otřesně nevkusném poháru s dírou

položeném na noblesním pozlaceném tácu s prasklinou

na rozflákaném stole a jeho ohořelém prostírání

a ten plamen už nabírá na síle stejně jako ten, co jim plane v nitru

při požívání

vnitřnosti páře a už dávno necítí se dobře

přesto ten bezedný pohár hltají beze vzdoru

a kapky jim směle padají z rukávů až do klína

pořád dokola, a když se jim rozetřesou kolena

tak vkleče

i když z něj ze zadní strany teče

nikdo nemá čím zastavit

tu bezmeznou víru uhrančivých očí

zasychající na rozpáleném kamení

a zmrzlé nosy na odhalené skráni

strnulé v křeči

jdeš si za tím tak moc

chceš přeci

jen ukojit tu vnitřní sžíravou moc

být někým

/vysokým/

to bůh mne poslal

abych za něj konal jeho hříchy

a zastavoval dechy

to mne poslali ti okolo, zvolal

to všechno je jen jejich výmysl

to ne já, hlesl

to všechno oni uvnitř mě

já mám ruce čisté

/ponořené v blátě/

já jsem přeci jen bezpáteřní zmrd uvnitř civilizované společnosti

kterou si připisuju do soukromého vlastnictví

a hřejivá přílezitost se mi pokaždé rozlévá v chladné hrudi

v situacích aktivujících všechny nečinné kosti

jež se vzbudí

jakmile jsou všichni žízniví

všichni jsou žízniví – všechno na mě!

pořád žízní po nové záchraně

a ty konejšíš jejich smyšlené vnitřní jistoty krví

jediným nábojem střelné zbraně

kterou jediná dlaň za jejich zády svíjí

a nabízí tak jednosměrnou letenku na návrat do světů, které už neexistují

to ne já, to všechno oni

stejně příhodné jako vloni

vnitřnosti egocentrického cíle

se zcvrkávají v plné síle

přímo uprostřed plného náměstí

které se z vlastního submisivního potěšení nechává na kusy drtit

tak jim ještě přidej, není zbytí

vytrhni tu víru, co jim teče z očí

které křičí

jsem bez sebe

tak použij mě jednou a pak znič

plivni na mě a jen sleduj, jak to kype

po mé skráni

dokud se mi na tu kamenitou zem tvář nerozsype

a nevyválí se v té špíně

kup si mě a pak prodej lacině

vlastnils všechny, jen ne strach

jen ty máš strach

z toho, co přijde

pokud se jim někdy povede

poskládat se zpět z té země

všem naráz a dolehne

ke tvému uchu jen tlumené

ty máš strach

my ne

---