Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Les

02. 06. 2024
5
14
183
Autor
Aaen_jk

Les

Jdu do lesa s bubnem. Kdysi jsem hrál na hodně hudebních nástrojů, a v téhle době se vracím ke kořenům hudby, k jejímu snad původnímu účelu. K té největší jednoduchosti. Jak se dostat bubnováním trochu někam jinam. Vnitřně. Dát si koupel v lese. Někdy chci být dál od lidí. Zelená barva mi dělá dobře na oči, na duši. Kdyby byl les fialový, žlutý, červený, oranžový, růžový, asi by mi to nedělalo tak dobře. Možná je takový, jaký má být; a kdo ví, les je třeba něco víc, než co si myslíme a vidíme. Lidé okolo mě se pomalu rozutekli, ne tady na místě, ale obecně v životě. Zkoušel jsem to dát nějak dohromady, ono to jde, když se člověk hodně snaží, ale někdy se úplně nechce snažit a každého uhánět, aby si udělal trošku času. Vzpomene si opravdu jen pár lidí, a i ti hodně blízcí... Vítáni jsme tam, kde se cítíme být vítáni. Nemusí to být nutně ve zlém.

Slunce, řeka Rokytka, která se tady tváří spíš jako takový potůček; půda, ze které vyrůstají stromy a všechno zelené a živé; a krásný lesní vzduch, který široko daleko v okolí takový není. Ty lesy okolo baráku, kde bydlím, nějak jsem k nim ztratil vztah, přestal mít vztah, možná i hodně rychle mě to tady přestalo fascinovat. A našel jsem takové svoje místo, které není moc daleko, je to asi tak dva kilometry chůze, trochu si zklidnit ten bordel v sobě, chaos, ale nic proti bordelu, nic proti chaosu, nic proti myšlenkám, on je bordel a bordel; jedno je bordel, když někdo primitivní něco dělá a potřebuje všude řvát, a druhej bordel je takovej filosofickej, takovej hlubinnej, když se člověk sám se sebou pere a možná i s okolím, a něco se z toho dá vykřesat, nějaká jiskřička, která pak vzplane v oheň, který je dobrým sluhou, ale nemusí být nutně dobrým pánem. Hodně věcí je o nějakém vyvážení, ale ne právě všechno. Jak nemám rád ty jednoduché recepty na život, na filosofii, na spiritualitu. Jak strašně nerad potkávám v lese lidi. Les dokáže posílit, jako když se člověk sprchuje od špíny dnů a práce, od špíny všeho možného, tak ten les jako by čistil duši, jako by se v něm člověk koupal, a přišel domů trochu čistší, trochu naplněnější, trochu spirituálnější. Ty jednoduchý recepty na život, jsou typy lidí, kteří myslí jenom jedním směrem, a jsou lidé, kteří mají několik směrů najednou, drží toho hrozně moc. Člověk si s někým rozumí, a s někým ne. A tak je to v pořádku. Do ničeho se zbytečně nenutím, nechávám druhé dýchat, když nechávají dýchat mě.

Taková únava ze všedních dnů, únava z víkendů, únava z dovolených, únava z druhých, únava ze sebe, únava ze všeho, co se děje, a člověk přijde do lesa, a ten les je chrám. Je to chrám, ten původní chrám. To je posvátný místo. A ne zavřený stavby, cihlový, betonový, kamenný. Je to taková jiná realita. A stačí jít tři čtvrtě hodiny, tím směrem, kudy chodím, na místo, kam se moc lidí nedostává a ani je nenapadne, že tam nějaký takový místo je. Proto jsem tady zase začal chodit do tohohle lesa. Vždycky jsem se snažil někam úplně jinam, i kdybych měl jet dvě hodiny domů.


14 názorů

Aaen_jk
před měsícem
Dát tip

vesuvanka: Moc děkuju :)


Gora
před měsícem
Dát tip

Díky za avi ohledně odstavců, ano, text je mnohem přehlednější.

Četla jsem dnes znovu, dojem však zůstal stejný - dost se opakuješ a ledaco mi zní frázovitě. Jsem přesvědčená, že máš daleko lepší nápady a články.


vesuvanka
před měsícem
Dát tip

Pěkná úvaha, ano, les je chrám, Tip


Aaen_jk
před měsícem
Dát tip Janina6

Janina6: Díky za reflexi. Pro mě je v lese důležitá jak nepřítomnost (cizích) lidí, tak les samotný :-)


Aaen_jk
před měsícem
Dát tip Gora

Gora: Text jsem rozdělil na odstavce.


Luzz
před měsícem
Dát tip Janina6, Benetka

souhlas s Janinou. plyne to hezky. i když mě osobně to trochu míjí - tento text je spíš o tom, jak je les kulisou našeho prožívání. osobně dávám přednost situaci, resp. stavu, kdy se kulisy stávají hlavními aktéry a moje (čísi) pocity se stávají kulisou...


Janina6
před měsícem
Dát tip Alegna

Snad jen to bubnování v lese je pro mě divná představa, sama se tam snažím "splynout", nerušit.


Janina6
před měsícem
Dát tip Benetka, K3, Alegna, Luzz

Pro mě to byla taková procházka písmenkovým lesem... Pěkně to plynulo, nic mi nevadilo, nic mě nerušilo. Je fakt, že ani nepřekvapilo, ale četlo se to prostě příjemně. Vybavily se mi moje vlastní pocity z chůze lesem, je to uklidňující a přinášející do hlavy harmonii a nadhled, možná les není úplně to hlavní, ale samota, a ta se v lese najde častěji než v ulicích... Když jsem si přečetla v komentáři, že jde o přepis z diktafonu, je mi asi jasnější, proč text vypadá právě takhle. Proč ne? Pěkný experiment.


Aaen_jk
před 2 měsíci
Dát tip

Gora: Text jsem po přepisu z diktafonu editoval podle citu, podle mě je ta editace akorát. Ale rozumím, že to můžeme vidět jinak, a díky za zpětnou vazbu a že sis text přečetla :)


Gora
před 2 měsíci
Dát tip

Rozumím, podle mého se i "proud vědomí" má usměrnit:-)... jindy se mi tvé dlouhé věty líbí, tady se přikláním k Benovi.


Aaen_jk
před 2 měsíci
Dát tip

Gora: Ahoj, díky za reakci :)

Je to takový můj proud vědomí z lesa nahraný na diktafon v mobilu a trochu pak editovaný v notebooku :) Cítím a myslím si, že dalšími editacemi by to ztratilo. 

Je to takové podělení se o myšlenky, emoce, rozpoložení, někoho to může zaujmout, někoho méně.


Aaen_jk
před 2 měsíci
Dát tip Benetka

Benetka: Ahoj, děkuju za komentář :)

Co se týče dlouhých vět, já měl právě zase pocit, že ty věty jsou hodně krátké (nahrával jsem si text v lese do diktafonu v mobilu, při chůzi, a tak to bylo limitovaný rytmem dechu, i tou aktivní chůzí, ale taky rozvíjením daných myšlenek atd.). Je to takový můj proud vědomí, dělal jsem to najednou (chvílemi s pauzama na diktafonu). Pak jsem to přepsal doma do notebooku, udělal nějaké editace (třeba z části nespisovných slov jsem udělal spisovná, ale ne ze všech, něco na konci textu jsem umazal atd.), ale ty editace nebyly moc. Je to z velké části, jak jsem to namluvil.

Možná určitá ne úplně přehlednost textu a nárok na koncentraci při jeho čtení může být ne délkou vět, ale že to nečlením do odstavců (a i to jsem zkoušel, ale podle mě by tím právě text zásadně ztratil). Ono v užším odstavci, tisku a třeba (v tisku) patkovém písmu (hodí se do tisku a drží řádek) by to bylo takhle jako jedna fošna čitelnější a lepší na koncentraci.


Gora
před 2 měsíci
Dát tip

Aene, je to sice jako vždy u tebe solidně napsaný text, ale tentokrát bych na něm ještě pracovala - opakuješ obecně známé pravdy a málo zajímavého si čtenář odnáší...

dvakrát hned po sobě - , asi by mi to nedělalo tak dobře. -  maslím slovo dobře


Benetka
před 2 měsíci
Dát tip Alegna

Jo. Někdo jde do lesa s flintou a jiný zase s bubnem. Proč ne. 

Tahle povídka mě zaujala tím že uvažuji sice ne úplně stejně ale dost podobně. Rušivým prvkem jsou zde pro mne strašně dlouhé věty. 

A jelikož jsem toho v minulosti docela dost přečetl hned mi naskočil Les od bratří Strugackých a Les mytág od Holdstocka. Obé dobré čtení.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru