QUIRKOLOGY m)

 

Nevím, jestli mou příští definici budu již dnes schopen řádně popsat, natož zdůvodnit – ale i kdyby nakrásně ne, pokusím se. A dosáhnu-li nějakého souvisejícího dílčího quirkového cíle ještě předtím, než se po obědě odejdu koukat na baseballové utkání, o to líp.

Ale vůbec ještě mnohem předtím se o záležitosti paralelnosti světa quirku poradím se strojem umělé inteligence, jenž se v posledních časech stává čímsi jako mým příručním orákulem, a to obdobně jako jedněm v takových případech slouží Wikipedia, a jiným zase třeba Encyclopedia Britannica – desítky jejichž svazků bývávaly odjakživa k mání i v kanadském městě Torontu.

 

Neboť v případě žánru quirku nikdo nic autorsky kloudného nepořídí bez co největší sumy k účelu co nejvíce patřičného vzdělání.

 

 

> Od: "Revue Pandora" <[email protected]>

> Datum: 07.06.2024 06:59

> Předmět: Re: Dobrý den, dovoluji si

>

Dobry den.

Urcite se tim budeme zabyvat, jestlize ne uplne hned, je to z nasich casovych duvodu, neklesejte na mysli - diky za prizen.

Za Pandoru

P. Ctibor

 

 

A patřičně nutným vzděláním se ale na tuzemských univerzitních učilištích nikdo nezaopatří, to díky znalostní nevybavenosti zdejší pedagogické armády, a redaktoři takto nuzně vybaveni se taktéž budou do až do nejvzdálenějšího nekonečna vypisovat jen pouze z toho, co každý už mnohokrát čet, takže blbců kolem mne, nezmohoucích se, když už ne na otázku, tak aspoň na dotaz, už tak mnogo bude prostě jen a jen přibývat.

 

 

> Datum: 04.06.2024 10:40

> Předmět: Re: Prosba:

>

Dobrý den,

děkujeme za návrh k tématu. O článcích a tématech se rozhoduje na redakčních poradách, témata se vybírají systematicky, tedy není vždy možné pokrýt návrhy od lidí, ale můžu samozřejmě podsunout Váš návrh jako bod k projednání.

Přeji hezký den,

Vítězslav Chovanec

---

C I N E P U R

Sdružení přátel Cinepuru, z.s.

 

 

Moje dnešní zkušenost podsouvána do jejich dnešních časů...

 

 

VY: Je jedním ze znaků identifikujících díla vzniklá v žánru quirk, že jejich děj, popřípadě příběh, nebo s nimi související okolnosti, se odehrávají v paralelním světě?

CHATGPT: Ano, toto je jeden ze znaků, kterým se díla v žánru quirk často vyznačují. Paralelní svět může být podobný našemu reálnému světu, ale může obsahovat i zásadní odlišnosti nebo fantastické prvky. Tato alternativní realita může být klíčovým prvkem děje a přispívat k celkové atmosféře quirkových příběhů. Díla v tomto žánru často zkoumají otázky identity, existenciálních témat nebo absurdních situací prostřednictvím paralelního světa.

 

 

Děje jednotlivých dílů televizního seriálu případů detektiva Murdocha, ač zabývajících se mysteriózními záležitostmi, nejsou žánrově jen pouhým mystery, jak čtenářům presují do hlav současní zdejší nejenom vzděláním omezení tiskárenští redaktoři – třebaže se postavy seriálu, zdánlivě, s patřičnou nostalgií i vší dostupnou věcně či předmětně bedlivou věrohodnou rekonstrukčností, pohybují a činí v prostředích jen napohled o více nežli století vzdálených do minulosti vůči tomu našemu.

Dílčí seriálové příběhy jsou prosté, se základní snahou autorů, aby se navenek co nejvíce podobaly finesám klasických děl detektivního žánru tamté doby, například třeba již připomenutou podobou hereckých kostýmů.

Jenomže, a tu je nutná co největší porce onoho zmíněného více nežli jen encyklopedického vzdělání, náhle začnou být vtahovány do dějů jednotlivých dílů zvláštní osobnosti – postavy známé z dobové historie, nebo dokonce z literárních děl, které, ač žily, nikdy neměly s městem Torontem nic společného. Především různí ti vynálezci a vědci, dnes všeobecně prostřednictvím redaktorů masmedií všeobecně známi, kteří se městem Torontem nikdy ani nemihli.

Rovněž rekonstruovány jimi před stoletím sotva objevené metody, když s dobových realismem jsou zde v procesu policejních vyšetřování i mimo ně používány zařízení a stroje s účely i výsledky, které by si jejich tehdejší jejich autoři nesvedli představit.

 

 

V případě seriálu o komisaři Murdochovi jakoby se tu reálně zvěcňoval vzhled odér dávných věcí, přičemž sám elementární fenomén filmu není nežli do emulze filmového pásu zafixovaný svět různorakých fantomů a mýtů.

Hypotézy související s běžnou policejní vyšetřovací praxí versus hypotetické okolnosti každodenního prostředí, v němž seriáloví policisté působí.

Kvůli vytvoření iluze jeho dobové věrohodnosti se zde proto citují pasáže z knih a odborných pojednání tamtěch dnes již bezesporných klasiků, které v provincionálním Torontu v dané době být známy nemohly. Přičemž seriálové provinční postavy se dokonce v rámci dějů včleněných do policejních pátrání zabývají i tehdejšími sotva zárodky společenských teorií známými ze dneška jako zásadně hýbajícími našimi současnými paradigmaty, které v době děje příslušných dílů seriálu ještě ani v počátcích jejich autorům samým málem ani v náznacích známy nebyly, a reálném jejich tehdejším světě nic neovlivňovaly.

Jakožto nejsou známy jako zažité ani dnes těm blbcům, kteří mě obklopují například s volebními lístky v rukou.

 

A tak náhle souběžně pátrá v téže chvíli detektiv v jeho světě, stejně jako divák v análech světa své paměti.

To jejich pátrání je současně dvojí, paralelní, ale jenom jeden, ten před monitorem, se vědoucně paralelně usmívá – pokud ovšem se mu povede naladit do stavu koexistence s věcností stavu děje seriálu, pokud ovšem z hlubin svého sebe sama, ze svého encyklopedicky znalostního stavu, vůbec něco vytěží.

Blbcům je ovšem dolovací licence takového druhu, na rozdíl od praxe jejich běžně denních životů dějících se mimo žánr quirk, navždy bez nároku zapovězena.

 

Naše dnešní zkušenosti vsouvané, ne-li podsouvané, do jejich časů před dávnými 100 lety…

 

---