De-ja-vu 2

Jdeme!“ Nečekám na výmluvy, prostě popadnu klíče u věšáku a nepovoluju stisk.

„Ať tě ani nenapadne se mě pouštět!“ vyhrožuju mu, jinak hodlám jiskřit a to Georgíno nemá rád.

            Táhnu ho za ruku, připadám si jako bych táhla malé, neposlušné, děcko. Elektrošoky ohromený George v myšlenkách soptí. Vnímám jeho myšlenky, má v hlavě velmi rušno. Od tý doby, co si vedle mé hlavy v noci bouchnul pěstí do zdi, protože ho vzbudily jeho nesmysly co má v hlavě, jsem mu musela ukázat, kdo je tady pánem. Táhnu ho přes přechod, nemůže mluvit. Moje kouzelné ručičky umí totiž ochromit mimické svaly. Mlčí, já se tiše směju. V duchu se taky směju tomu co táhnu v batohu a kam jdeme. Do městečka jede autobus ze zastávky o dva bloky dál.