co je po jménu?

den se vrací, noc jde spát,

co se má stát, to se neví.

Je to rok a skoro den, kdy ruka tvá se mojí dotkla, vůni tvou ještě cítím na své kůži a vstřebávám tě každým svým smysem. Byla jsi tu, ale osud, či snad hloupost má to změnila, byla jsi má, ale touha má ... tak nenasytná a šílená ti zastínila cestu... Teď už jsi na své poslední cestě a nesmíš a nechceš se po mě otočit... Spatřila bys jen bolest a ponížení... mé i své... Mé, protože se teď cítím zbabělý  a bláznivě hloupý a své, protože já... já tě ponižoval a ... odpusť mi...