A

Arthurs - Nevím v jaké souvislosti mi tady připomínáš Marhoula. Ale máš pravdu.

Také ve své tvorbě místy dosahuji rytmického či přesněji akustického rýmu a potvrzuji, že se tak děje, aniž bych jakkoliv o to cíleně usiloval. Prostě mi to přijde a pak jsem při zpětném čtení mile překvapen. Naopak se necítím diskutovat o vázaném verši z pohledu nějakých zákonitostí, ač jsem se svého času snažil pochopit nějaké termíny, tak se mi to prostě nepovedlo a opravdu by mne zajímalo, zda třeba Skácel či dřívější Seifert se vědomě drželi jakýchkoliv pravidel. Safián je naopak velmi sečtělý a snadno se orientuje ve vývoji poezie v širším časovém kontextu, a tak by mne zajímalo, jak to ti Skácelpvé a další měli.

Volný verš velmi blízký vázanému. A pěkně udělaný. Když to čtu, nevím, proč vznikla ta podivná přednáška o jedinečnosti volného verše. Vždyť tady jsou celé pasáže vázané.

Hezký text a  posledním veršem se ve mne zachytil, protože vše před tím soubor akcentů života, až by se jeden zbláznil a pojednou něco, co to obejme, vysvětlí a přijme. A ještě jedna maličkost. Zachytil jsem jen velmi, velmi povrchně tvou polemiku s Umbraticou ohledně vázaného verše a nyní, když jsem četl poprvé, říkám si, vďyť on také píše vázaným veršem, ač k němu má odmítavý? postoj. A ono se zatím jedná o výtečný rytmický rým.

Tvé skvělé metafory, odmotaná nit se mohla odvíjet dál a dál.