QUIRKOLOGY t)

https://www.youtube.com/watch?v=b4z5BHyBPzs&list=PLKe35jNfayUxrfVHoGK6ZM2TuVxfArv72&index=11

Překvapil mě onehdy můj oblíbený chatbot AI dílčí odpovědí na můj dotaz po příkladech realizací v žánru quirk, kdy mi jako cosi takového poskytl i televizní seriál s názvem Okresní přebor.

Tedy odporučení na víceméně standardní řachandu v tuzemském stylu, k níž se už nikdy příště ze žádného důvodu vracet nemusím.

Z čehož plyne, že i agregát oné umělé inteligence mívává svoje chvilky inteligenční slaboduchosti.

Zatímco já jsem v plné své vstupní síle předeslal již hned na začátku dnešní kapitolky odkaz na jeden z dílů televizního detektivního seriálu (Případy detektiva Murdocha S15E11 Noc před Vánocemi), jejž nebylo by možné zdejšími tuzemskými autory natočit.

A to nejenom proto, že naprosto postrádají alespoň špetku oné civilizovanosti, která ve výsledku odlišuje standardní lidem oblíbenou tuzemskou řachandu od intelektuální pastvy určené pro jedince stáda fandů filmů Wese Andersona, nebo laskavosti parafráze syžetu jednoho z románů klasika Charlese Dickense o zaručeně rozplakávajících sirotcích. Obzvláště o Vánocích.

(Současný český film Vlny, pojednávající o roce 1968, taky nikdy neuvidím, to víceméně z trucu, neboť bych jej rovněž nesvedl porovnat s hodnotou příběhu druhé povídky nazvané Revisions to a Manifesto, pojednávající o tomtéž roce 1968 a pocházející z filmu Wese Andersena Francouzská depeše.)

Vy

“Quirk se stal základem současné beletrie a zároveň určitým neduhem. Excentrická vyprávění s psychicky rozháranými postavami putujícími podivným prostorem nahodilostí, pokřivených krajin a nevyzpytatelných stavů jsou rostoucím subžánrem“ – dočetl jsem se v jedné recenzi, a tak se vás ptám: Je žánr quirk opravdu čímsi tak nebezpečným nebo opovrženíhodným?

ChatGPT

Quirk, jako literární žánr, je zajímavý fenomén, který má své příznivce i odpůrce. Rozhodně nelze říci, že by byl intrinsicky nebezpečný nebo opovrženíhodný. Je to spíše otázka osobního vkusu a literárního kontextu.

Na jedné straně quirk vyzdvihuje excentrické a často velmi individuální pohledy na svět, čímž přitahuje čtenáře, kteří hledají něco atypického, nového a originálního. Takové příběhy mohou poskytnout alternativní perspektivu na život, lidi a vztahy, což může být osvěžující a podnětné.

Na druhou stranu, kritici tohoto žánru mohou upozorňovat na to, že excentrické prvky a psychologická chaos postav mohou vést k povrchnosti nebo samoúčelnosti příběhu. Pokud je důraz kladen víc na podivnost a zvláštnost než na rozvoj postav nebo smysluplnost děje, může to působit jako klišé nebo nedostatek hloubky.

V konečném důsledku záleží na způsobu, jakým je quirk zpracován. Kvalitně napsané quirky příběhy mohou být velmi fascinující a podnětné, zatímco špatně provedené mohou působit unavujícím dojmem. Takže otázka nebezpečnosti nebo opovrženíhodnosti quirk žánru je spíše subjektivní a závisí na individuální zkušenosti čtenáře.

Předchozí pasáže jsem ihned dneska ráno využil na fejsbuku v dotazu vůči profesoru Jiřímu Davidovi, akademickému malíři a vyhlášenému multimediálnímu tvůrci, poněvadž jeho přirozenou inteligenci zaměstnávají skandální poměry na současném slovenském ministerstvu kultury, zatímco mne ani na tom českém ne.

Přičemž jsem tento můj dotaz uzavřel hned poránu následující invektivou:

Našel byste mezi svými výtvarnými realizacemi, pro účel vědomě (!), vzniklými po roce 2010 takovou, jak je popisována předchozí dílčí definicí žánru quirk?