Reportáž psaná pod narkózou

Když jsem byl v pátek večer 3.8. donucen podívat se pravdě do očí a říct si že ne že tohle teda určitě nerozchodím vyvstala následně otázka co jako s tim. Že? Pohotovost. Břeclavská nemocnice. Ale kdo mě tam zaveze? S pravou nohou nateklou jak mičuda bylo jasné že chtít řídit nepřichází v úvahu. I jal se s telefonem v ruce procházet kontakty od A směrem dolů. Kdo má čas? Kdo je střízlivý? Kdo je blízko? Koho nebudu otravovat? Pavlík. Tak prý jo. Jen se umeje a valíme. Na místě mě překvapuje že se platí poplatek za návštěvu 90 káčé. Plus ještě 100 za parkování v areálu. Ale sestřičky na příjmu velmi milé a vstřícné! A navzdory všemu když mi dělali dlahu se žertovalo. Třeba i na téma prezentů: To nám všichni nosí kafe a čokolády. Ale aby někdo přinesl chlebíčky nebo štanglu salámu to ne! :) Také slečna na rentgenu kam byl následně odeslán dělala vše co bylo v jejích silách. Omlouvala se za čekání neboť pán který tam byl přede mnou se jí tam pokálel. Takže úklid desinfekce a pak ještě běžela na wc pro dežodorant. Abych to tam prý vydržel. Ale tak řikám jí: Já byl v armádě. Já vydržím hodně! :) No a diagnóza? Zlomené všecky prsty a palec na několikrát. Dostal léky berle a v pondělí nashle v ambulanci...

V pondělí mě nakonec vezla AnděLenka. A taky dělala doprovod. Znovu musel na RTG a tak si půjčili vozíček bo o berličkách je to strašně daleko. A za přepážkou slečna z pátku. Hezky se na mě smála se slovy dnes máte jiný doprovod! No jo to jo. Ale já jsem hlavně rád že mám vůbec nějaký... Na rentgenu ochotný a usměvavý pán. Akorát to dlouhé čekání. Všude. I v ortopedické ambulanci. Hodiny a hodiny než přijdete na řadu. A pak za pár minut hotovo. Jen převaz a konstatování že skrz přetrvávající otok další návštěva ve středu v 7 ráno. S tim že už můžu být hospitalizován.  A ať s tim teda počítám. Tak jo. Já tedy budu no...

Ve středu k vůli mě vstávala AnděLenka v 6 aby mě o půl nabrala abychom byli v 7 v čekárně. A čekárna je od slova čekat. Vůbec nechápu proč tam musel být v 7 když doktor ordinoval od 8 a ještě přišel o čtvrt hodiny později. A pak vzal jako první nějakou svou známou. Sic! A znovu na rentgen. Potom k anesteziologovi kde nám sestra povedala že manželka nech počká v čakárni a... No jo. Bejvávalo. Ale stále tam něco je. Nejenom že se sneseme ale stále si máme  o čem povídat. I když ne vždy máme stejný názor. A anesteziolog se mne ptal jestli chci částečnou nebo úplnou narkózu. A co je lepší  pane doktore? Úplná. Tak jo. Vždycky jsem si přál alespoň jednou to zažít. Pak ještě na EKG a potom už na lůžkové oddělení s tím že pokud vše půjde dobře tak operace ještě dnes. Ale tak... Jistěže většinou nejde nikdy nic dobře...

A tak ve čtvrtek již od brzkého rána o hladu čekal na svou hodinu há. A ta přišla krátce před polednem. Sanitář jej i s postelí převezl na operační sály. Tam se musel dát na adama a pak jej přeložili na operační stůl. Do kanyly dostal oblbovák a na pusu kyslík. Dýchejte! A... To je to poslední co si pamatuje. Probudil se asi o dvě hodiny později v předsálí... Tak. Říkal někdo. Máte to za sebou... Jo? Vždyť jsem si to ani pořádně neužil! :D

V sobotu dopoledne mne pak už pustili domů. Pan doktor - slovák zkonstatoval že rána se hojí dobře a není tedy důvod abych tam déle smrděl. Sestra udělala převaz a už si pak hned zajišťoval odvoz. Tentokrát to padlo na syna. Dával Adamovi instrukce co jak a kde a najednou stojí ve dveřích. Běž za sestřičkama ať Ti půjčí vozíček. Nikde nikoho jsem nenašel řiká mi. Ale vozík mám tak jedem! Ve výtahu drama. Zmáčkl 1 podlaží. Zhasla světla a nic. No... To by nám ještě scházelo abychom tu uvízli! Mačkal všechna tlačítka a stále nic! Zkus otevřít dveře. To naštěstí šlo. Zkusíme jiný výtah. Opět zmáčknuto 1 podlaží a? Nic. Akorát teda že světla svítila dál. Tak zkusil stisknout 4 podlaží ve kterém jsme byli načež výtah promptně přihasil do 1. Ufff... :)

Suma sumárum:  Veškerý personál na jedničku! Všichni ochotní milý a vstřícní. Hodně slováků a slovenek. Zjednodušeně je to tak že češi jdou za lepším platem do němec a slováci z téhož důvodu sem k nám. A navíc - v Břeclavi je krásně! :D Strava: obědy - porce tak akorát avšak bez chuti a bez zápachu. Večeře - porce malé nicméně stále ještě dostačující.  Snídaně - katastrofa. Viz ta poslední sobotní: dva krajíčky chleba jeden gumový rohlík 20 g. margarinu flóra a 1 vajíčko na tvrdo... Prostředí: Postele skříňky světla umyvadla pákovky záchod... To vše je tam původní - od slavnostního otevření až dosud. :D Holt peněz není nazbyt a když to stále ještě funguje tak co že?