Hruška koňského sedla

to stydké místo něhy

cesta tam kdysi vedla

v dvojici prsů břehy

hořká je vůně koriandru

( proč z medu vybírati chloupky včel ) 

co svědčí Gynnys, svědčí Andru

když blázen touhy znovu zešílel

k ránu se pecen dopéká

je plna žďářišť, žhnoucích vět

ta vůní bibliotéka

i šepotem lze oněmět   .   .   .