dík za poučení

Na pokoji leží šest pacientek, některé už průsvitně čekají na zazvonění... Na posteli u okna naše známá osmdesátiletá akademická malířka z Jevíčka, má v žíle zavedenou infuzi. Zapomněla totiž v těch vedrech pít a ledviny zahrozily.

" To jsem ráda, že jste za mnou přišel, to víte, tady si moc zábavy neužiju a vy jste takovej optimistickej....", bylo vidět, že mne opravdu ráda vidí. Po konverzaci o borůvkách, houbách a rodinách jsem se zeptal, zda má co číst.

" Vzala jsem si pár francouzskejch časopisů o moderním umění, to mě teď moc zajímá, ale připadá mi to takový nevhodný, když tu lidi umíraj, číst o tom, jak se dohadujou, jestli linka měla víst doleva nebo doprava...... a jestlipak víte, že dada je takovej ten malej dětskej vlček ?..... vlastně je to takový symbolický, pěkně na starý kolena dětinštím, tak je ten dadaismus pro mne jako dělanej....."