Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBÁSNÍK NA LETNÍM BYTĚ
Autor
někdo_jinej
On (líbaje ji vášnivě na krku i výš): "Ty jsi takový můj slaďoušek... ňu, ňu... a jaký máš roztomilý ouška... jako z marcipánu..."
Ona (trpně se podvoluje): "No jo... uhm... hele, už jsi mluvil s tím redaktorem z Mladý Fronty?"
On (trochu zmateně): "Co... cože?"
Ona (lehce jej odsune od svého krku): "No jestli už jsi mluvil s tím redaktorem z Mladý Fronty."
On (bezbarvým hlasem): "Jo, to... jasně, mluvil. Je to nějakej blbec, nejspíš. Mi vrátil tu mojí poslední sbírku - víš, ty Krvavé višně chlípné špaččí touhy - a že prej potřebuju nějaký silný téma. Že milostná lyrika dneska už netáhne. Kretén!"
Ona (se zájmem): "A jak by si to prosím tě představoval, to silný téma?"
On (krčí rameny): "Nevím. Možná bych měl odject na ropnou plošinu do Norska nebo kde to vrtaj, nebo se účastnit nějaký expedice... když už dneska nejsou stavby mládeže, ha ha. Ale tam bych se milostný lyriky asi těžko zbavil. Hele to jsem ti tuhle viděl v televizi jeden takovej dokument..."
Ona (přeruší jej, vzrušeně): "...sssst! Neslyšíš nic?"
On (poslouchá): "Ne."
Umělecký vedoucí (uprostřed rybníka, úpěnlivě): "Pomoc! Pomoc!"
Ona (vyskočí, zdědšeně): "Jéžiš marjá, to je náš umělecký vedoucí!"
On (pozoruje neplavce přimhouřenýma očima): "Jó? Vážně? Mě se zdá, že váš uměleckej vedoucí má mnohem míň vlasů."
Ona (rozrušeně): "Si je nechal nedávno nastřelit. Je to von, to poznám podle hodinek. Nikdo jinej nenosí takhle velký hodinky a navíc ještě na zeleným tlustým pásku. Je to von, a topí se. Kriste Ježíši!"
On (se zájmem): "Jak nastřílet?"
Ona (nervózně): "Já nevím, jak se to přesně dělá, ta vlasová transplantace... prostě to takovou pistolkou nastřílej do kůže, asi... hele, ale von se topí, von se fakticky topí!"
Umělecký vedoucí (jako prve): "Pomoc! Pomoc!"
On (mávne rukou, vstrčí do úst stéblo trávy): "A třeba ne. Třeba si z nás dělá jenom prdelky. Jako v tý pohádce, jak chlapeček volal "vlk", i když nikde žádnej vlk nebyl, párkrát mu na to skočili, a když vlk vopravdu přišel, tak se na něj všichni to, no, vyprdli."
Ona (hryže si rty vzrušením): "Náš uměleckej vedoucí nemá absolutně žádnej smysl pro humor. Neřval by ,Pomoc!´, kdyby se fakt netopil. Von se topí, sakra, měli bysme něco... podniknout!"
On (nevzrušeně): "Třeba je ožralej."
Ona (nervózně): "To jo, to von je pořád. Ale topí se, do prdele práce!"
Umělecký vedoucí (jako prve): "Pomoooooooc!"
On (klidně): "Já bych se tak nevzrušoval, třeba jenom něco nacvičujou."
Ona (hystericky): "Blbost! Von se doopravdy topí, chápeš? Každou chvíli může bejt mrtvej! Jestli ti to teda ještě nedošlo!"
On (zasní se): "A jo. Teď mi to došlo. Silný téma. Mezi životem a smrtí. Hele, to bude dobrý. My tu sedíme... takže milostná lyrika, že jo. A teď najednou ten neplavec, co se topí. Na hrázi tepe život ve svý nejkrásnější podobě a uprostřed rybníka umírá člověk. Teď by muselo bejt skvělý počít dítě."
Ona (nevěřícně): "Ty ses asi zbláznil, člověče!"
On (přivře oči, zasněně jako dříve): "Zatímco starý člověk bojuje o život a smrt už mu sahá po krku, vzniká nový život z těl mladých milenců... ty bláho, to bude silný.... akorát nevím, jestli to bude rýmovaný nebo ne. co takhle: Umělé dýchání žádá si tonoucí - neboť je umělecký vedoucí... blbý, co? Vidím to spíš na volnej verš."
Ona (kroutí hlavou, konsternovaně): "Ty jsi takovej vůl, to je do nebe volající!"
Umělecký vedoucí (jako prve): "Pomoc! Pomoooooc!"