Návštěva

Nechal jsi odemčeno.

Na dveře Ti klepe nezvaný host.

Znáš ho, 

vidíš ho přes kukátko,

párkrát jsi mu už zkoušel otevřít,

ale nikdo za dveřmi nestál.

Co dělat s takovým hostem,

Který Tě nechce navštívit?

Možná, že se zamiloval do zvuku,

Který dělají Tvoje dveře,

Když na ně někdo klepe,

Nebo do toho, který dělají Tvoje nohy,

když k nim jdeš,

Možná je rád, když se mu koukáš

kukátkem do duše,

Lidé jsou v něm tak zábavně menší.

A možná miluje ten pocit nenaplnění,

Který máš, když on za dveřmi není.

A možná vůbec neexistuje,

A tvoje samota si vymyslela hosta, 

co nechce přijít.

I tak to bývá,

Že když srdce pláče,

Hlava mu utírá slzy 

kapesníčkem představivosti.

A jedinou Tvou jistotou je ten klepot,

Těšíš se až přijde,

Jsi na něm závislý,

Do doby než Tě nezačne štvát ten zvuk.

Tak otočíš klíčem, dveře zamkneš, 

A pak ticho.

Zašedlé zrůdné zničující rány zacelující Ticho.