Pohádka o malém prasátku

Kdysi dávno se narodilo malé prasátko.
Bylo sice jen dřevěné, a nad to úplně maličké, ale někdy odhadem kolem roku 1920, udělalo velkou radost malému chlapci, pro kterého se stalo úplně první hračkou v jeho životě.
Přežilo události, z nich některé příliš nepřály ani prasátkům, ani lidem, ale i časy veselejší.
O mnoho let později dlouho stávalo v malé chatce, která patřila onomu již dospělému chlapci, a možná se i trošku nudilo, protože nikdo si s ním nehrál. 

To se ale změnilo!
V jeho posledním bydlišti, v poličce nad postelí syna zmíněného malého chlapce, si ho všimla jen o něco starší holčička. A jak už to mají malé zvídavé holčičky ve zvyku, začala si s prasátkem skoro přesně po 100 letech opět hrát. Pozvala jej mezi svoje mladičké hračky, a prasátko bylo opět velmi spokojené a šťastné. 

Po jistém čase se ale prasátku, i mezi novými kamarády, přesto začalo stýskat po svém starém místě.
Prasátko se proto vrátilo, ale zakrátko začalo pomalu přemýšlet, protože dřevěným prasátkům čas plyne jinak než nám lidem, kdo si s ním bude hrát za dalších 100let. 

Neboť tehdy, i nedávno, mu bylo:
Fajn.