O mouše na pianu

Podívej se, prohlásil kdosi

a pokynul hlavou k pianu,

na kterém seděla moucha.

Chodila po klávesách a zdálo se,

že ji něco trápí.

Myslím, že chce být virtuóz,

řekl jsem,

jenom nedokáže stisknout klávesu.

A také mi postupně docházelo,

že hmyzí říši vůbec nerozumím.

Znal jsem housenku,

která chtěla být baletkou,

ale stal se z ní obyčejný motýl.

Asi nejde uniknout osudu.

Já to napravím, prohlásil ten podivín

a vyrazil na mouchu s plácačkou.

Počkej, vykřikl jsem,

to není správné,

ještě nepřišla její chvíle.

Budu ji trénovat!

A tak jsem měl prvního studenta,

mouchu obecnou.

Strávili jsme spolu jedno dlouhé

krásné odpoledne.

Poletovala okolo, zatímco jsem hrál,

a zdálo se, že ji to zajímá.

Někdy kolem třetí hodiny

odletěla otevřeným oknem

a mně konečně došlo,

že nejsem dobrý učitel.