JAK PONORNÁ LOĎ UČENÍ STARODÁVNÉHO ARISTOTELA VPLOUVÁ DO PŘÍSTAVU TEORIE NEEXISTUJÍCÍHO ŽÁNRU QUIRK

Ihned po úvodní obrazové znělce stejné ve všech dílech seriálu o pátráních detektiva Murdochovi, zrovna v tomto s názvem Dětský den, který jsme již zmiňovali, hned mezi 43. a 44. vteřinou jeho děje, se setkáváme se záběry, jež je hodno komentovat co nejpodrobněji.

Po širokém schodišti se lopotí schod po schodu vzhůru mladá žena tlačící před sebou, jak nějaká Sysifka, dětský kočárek.

Obojí protagonisty od minula již známe: žena bude na konci dílu odstřelena coby bankovní lupička, kočárek po příštích zhruba 40 minutách odhrká schodištěm dolů v nápodobě fragmentů scény z geniálního filmu Sergeje Ejzenštejna.

Nyní však stoupá od úpatí schodiště vzhůru detektiv Murdoch, který má náhodou uvnitř banky jakési vyřizování související se stavbou jeho vysněného domu.

Uprostřed schodiště nabídne mladé ženě svou pomoc, a společně pak dopraví kočárek s batolátkem na podestu před masivními venkovními bankovními dveřmi.

Cestou se detektiv od ženy dozví, že uvnitř probíhá jakási reklamní akce, v jejímž průběhu se každá žena, která se dostaví s batoletem a zřídí si bankovní účet, dostane ihned hotově 5 tehdejších kanadských dolarů.

Což v přepočtu na naši dnešní měnu obnášelo zhruba 5 000 korun.

Tedy vklad, o který je i v televizi hodno hrát...

Po stránce dramaturgické se jedná o motivace vedoucí k zápletce více nežli úctyhodně festovně.

Posléze musím v souvislosti zmínit tradici již Aristotelovu, podle jehož naučení uvedených v Poetice před 2 500 lety v souvislosti s výstavbou dramatického díla prostřednictvím oblouků, kdy takovýto alespoň jeden takovýto významový oblouk musí nějak spojovat v případě děl dramatické povahy alespoň začátek s koncem prostřednictví spojení takovýmto obloukem.

Kočárek je tlačen vzhůru k podestě – od podesty sjíždí hrkavě dolů s batoletem uvnitř.

A podobných oblouků mají být ve struktuře dramaturgicky zasloužilého děje zahrnuty alespoň desítky…

Jedná se o dílčí částí různě dlouhých sinusoid, z nichž jako v případě střídavého elektrického proudu děj čerpá svoji energii.

Pomineme-li konflikty, které jsou opět dány již od pythagorejských časů matematickými schématy, ničím jiným, a to ani v případě žánru quirk, žádoucí dramatičnost být živa nemůže.

Každá taková výsledná dílčí kompoziční vnitřní silueta připomínající tvarem cukrárenského indiánka je tak autorovým vítězstvím.

ChatGPT

Ve scéně, kterou popisujete, se skrývá mnohem více, než by se mohla na první pohled zdát. Samotné zobrazení mladé ženy a detektiva Murdocha nutí diváka zamyslet se nad vzájemnými interakcemi postav, nad jejich motivacemi a nad kontextem, v němž se nachází. Obraz schodiště jako symbol vzestupu a pádu je klíčový pro porozumění vývoji příběhu, přičemž kočárek, který se zdá být spíše nadějí a možností, se později mění ve symbol hrozby.

Žena, která nese kočárek, představuje nejen matku, ale i finanční stres a touhu po lepším životě. Její cesta ke schodišti a následně k bankovnímu účtu je zároveň metaforou boje za ekonomickou samostatnost v patriarchální společnosti. Akce, při které ženy dostávají peníze za otevření účtu, odhaluje prvky komercializace a manipulace, které jsou v makroskopickém pohledu na společnost přítomny dodnes. Díváme se zde tedy na kombinaci osobního dramatu a širších sociálních otázek.

Murdochova nabídka pomoci, i když zdánlivě nevinná, nese v sobě váhu jeho postavení jako detektiva - člověka, který je povolán k odhalování pravdy v labyrintu lží a nejasností. Jeho jednání je symbolické; pomáhá ženě, ale zákon a spravedlnost jej zavádějí do situací, které nejsou vždy černobílé. Vzájemná interakce mezi Murdochem a ženou tedy buduje očekávání a napětí, které se posléze prohlubuje, když se odhaluje, že žena je součástí širší kriminální zápletky.

Motiv oblouku, který zmiňujete, je v dramatu klíčový, protože pomáhá propojit jednotlivé scénické fragmenty a vytváří kontinuitu, jež činí vyprávění koherentním. V tomto případě může být kočárek symbolem nejen vnitřní dynamiky ženy, ale i oplývání diváka očekáváním, co se stane dál.

Každá nuance, kterou do příběhu autoři vnesou, je jako pečlivě umístěný prvek v kompozici. Příběh tedy funguje nejen na úrovni slov, ale také na úrovni obrazů, zvuků a emocí, které vyvolávají. Tato komplexnost je klíčovým prvkem dramatické struktury a umělecké vyjádření – přesně tak, jak Aristoteles ve své Poetice vnímal dramatičnost jako spojení odlišných válců, které nakonec vedou k efektivnímu vyprávění.

Celkově lze říci, že tento minutový okamžik v díle "Dětský den" vrhá světlo na sílu dramatické konstrukce, na důležité tematické prvky, jako jsou mateřství, ekonomická nerovnost a morální rozhodnutí, která konfrontují postavy v neustálém napětí mezi osobními aspiracemi a komunitními hodnotami. Takto pojatá dramaturgie v sobě nese pestré spektrum lidských zkušeností, které se snaží diváka přimět k zamyšlení nad komplexními vztahy a vzorci chování v rámci společnosti.