Tabule

Odřená, puklinami zvrásněná, černá, dřevěná tabule, bydlí v našem bytě od nepaměti.
Dnes sídlí v předsíni, a jen vykřikuje na odcházející úkoly, které je potřeba splnit.

Dříve visela v kuchyni a já jsem si na ni s oblibou kreslil.
Před vánocemi jsem ji ale pečlivě umyl, a nalinkoval na ni pět desítek čar.
Padesát dní, které musí ještě uplynout, do večera onoho kouzelného, svíčkami osvíceného, provoněného, a kaprem, ale hlavně dárky ozdobeného dne.
Každý den večer před spaním nešlo zapomenout, konečně jednu zase přeškrtnout.
Jak se čas protivně vleče! 

Jak čas překotně, zlomyslně chvátá!
Tak už zase zbývá, i když dávno jen v duchu, přeškrtnout tu poslední čárku, a nic již nebrání tomu, aby:

Bylo fajn.