Kvíčala

   Pan učitel Kvíčala... František. Mimochodem... Chlápek notně přes padesát kterému byla láska k alkoholu vidět v obličeji. Nicméně velmi chytrý ba až renesanční člověk. Učitel těch blbečků co nemají na nic jiného než jít se vyučit do Lednice na zahradníka. Pamětník těch časů kdy ještě soudruzi neměli ani zdání o tom že budou jednou chtít poroučet větru dešti. Eh... Už si přesně nepamatuji co všechno za předměty měl v merku krom jednoho: Květinářství. S ním jako s prvním přišla latina. Že se Cyclamen (Brambořík) nečte ani jako cyclámen ani jako kyklámen nýbrž jako Cyklámen. Tak. A pak jsme jednou šli v Lednici do hospůdky na náměstí a tam seděl on. U píva. Potom ještě mnohokrát. A proč vlastně ne? K čemu se domů vracet? Že. Co už až tak chlápkovi kterému je přes pětapadesát zbývá... Wim né? Třičtvrtě na smrt. Jo.