.moustache.

Johana

Včera večer řekla poprvé „r“. Makali jsme na tom necelej rok. Monika ji vozila na logopedii, já s ní cvičil. A včera to přišlo: v posteli, když jsem holky uspával. Řekla slovo ráno. Rozsvítil jsem, s Annou jsme na sebe koukali a smáli se a Johana pořád opakovala ráno. Pak jsme to šli předvíst Monice. Zrovna se sprchovala. Odhrnula závěs a Johana ukázala, co umí.

Dnes mě probudilo její „r“. A pak: „Dobré ráno tati!“

Ani holka neví, jak se mi ulevilo. Už se jí žádnej smrad nebude posmívat za to, jak mluví.

Sám jsem si to užil dost.

Povýšení

Tento rok jsem se šoupl nahoru. Nemám už kam stoupat, napadlo mě. Vlastní praxe: pojišťovny plaťej, lidi choděj. Jistý živobytí. Kolega má skoro osmdesát a stále dělá.

Z mý druhý práce odešla šéfka. Na její místo se nikdo nepřihlásil. Ředitelka mě po třech měsících pověřila vedením. Inzerát na webu stále visí: prestižní pracovní pozice.

Přidali mi při zkráceným úvazku pár tisíc a spoustu úkolů. Papírování, kolování kolegů, vzdělávání. Výběrka, na který chodí děcka po škole, co o klinice nic neví. Některý vykládaj o dýchání dle Wima Hofa, jiný se víc zajímaj o sebe. Lidi, který víc zajímá, co jim můžeme nabídnout, pacientům moc nepomůžou.

Přestěhoval jsem si věci do jiný budovy. Přestal jsem ráno hledat volnej flek - parkuji na označeným místě. Cítím se o něco osamělejší než dřív.

Barák

Stavíme barák. Na malý vesnici, necelých dvě stě lidí. Dodělali střechu a minulej týden vsadili okna a dveře. V sobotu jsem požádal Jirku o pomoc. Dávali jsme na okna plachty, dělali stříšky. Venku bylo pod nulou, lešení namrzlý. Makali jsme do tmy. Někdy po poledni jsem měl promrzlý prsty na nohách. Chyběl mi morál. Navrhl jsem, že venku rozdělám oheň. Jirka rozhodl, že makáme dál. Na manuál je zvyklej. Tak jsem se nahodil a pokračovali jsme.

Je to vysokej barák. Lidi ve vesnici si dělaj v hospodě legraci, že stavíme bytovku. Když jdu na pivo, tak o tom nikdo nemluví. Lidi většinou tyhle věci říkaj, když u toho nejste.

Skupina

Ke konci skupiny se mě R. zeptala, jestli by mohla mít, až skončíme, soukromej dotaz. Druhá R., která má už hodně chycený játra a prodává se, propukla v smích. T., která bere pervo a do toho kalí, řekla, že ji to taky zajímá. Z toho bylo zřejmý, že to holky probíraly.

Posledním členem skupiny byl J. Ten u nás byl minulej rok, ale zrecl.

„Tak se ptejte,“ povidám.

„Pijete alkohol?“

„Piju,“ řekl jsem jim. A pak o tom, co jsem zkoušel dřív. Získal jsem si respekt.

Jedinej rozdíl mezi náma je v tom, že jim se to vymklo.

Knírek

Táta nosí knírek. Nechal si ho narůst kolem třiceti a pak už ho nesundal. Ten knírek se díval do tisíců mozků, který za ty roky operoval, skláněl se nad vyhřezlýma plotýnkama a karpálníma tunelama. Cestoval s ním do Států, do Japonska za věhlasným Fukushimou († 3/24, R.I.P.), od kterýho se naučil pár operativních triků.

S tím knírkem mi fandil při běžeckých závodech, vyhazoval mě z domu. S tím knírkem mi řekl, jak je náročný milovat dvě ženy zároveň.

Už druhý Vánoce za sebou si nechávám narůst knírek. Holky se mi smějí, Monika tvrdí, že pokud se neoholím, nic nebude. Mně to nevadí.

Chci na Štědrej den vypadat jak táta. Chci, aby ten knírek viděl.