Myšmaš

k čemu mít stroj na lítání,

chytám nadrc závrať,

jako když v aleji hlavou prudce do korun,

proč jít uličkou z knih,

sádra na zlomený noze je román,

tak dřu podvozkem o zem,

jak pták po deci kvašených jeřabin,

na sítích hledám pozemský jméno

s fejkovým srdcem na dlani,

ledovec necitlivej ke global warming

tvor ani hodnej ani zlej, ale pestrej,

bez mýho vědomí

se kamínky do kůže vrývají,

úzkostná, jak nad odstíny v nehtovým studiu

má kůže paměť? Tobě jsem taky věřila,

polštář mají ti, kteří bez něj neumí žít,

občas mám nas..tláno,

samozřejmý jsou jen starosti

a střižený příkopy podél cest,

vztahy, ty jsou mezi slovy,

jseš sladkej skořicí