Monolog se srdíčkem

zmačkané papíry

počmárané sešity

tma v pokoji

bez emocí

ve vlastním obětí

schoulená do klubíčka

před zrdcadlem

koukám do srdíčka

že ještě tluče

jak je to možný

když už nežiju ničím

jiným než tím posraným

depkařským uměním,

vylíváním srdíčka

bez toho, aby se

láskou naplnilo

tak ho furt vylévám,

ničím,

řežu,

ale to všechno

je jen vevnitř.

"Klári, pojď už do školy."

počkej chvíli, srdíčko.

dořežu tě na záchodcích

za hodinku.

dobře?