Kdybych byl husita

Psáno v prosinci L. P. 2024.

Zběhlý mnich nás vedl

jako dobrý kněz ovečky

a pod okny radnice

jsme ztratili nevinnost.

 

Když o tom slyšel

král Václav Čtvrtý,

zařval jako lev.

 

Teď bojujeme s liškou.

Sedmý anděl

nad českou zemí

na polnici troubí.

 

Jsme bratři a sestry.

Blouzníme,

spěcháme na hory

a do pěti vyvolených měst.

 

Únor na rozcestí –

Ježíš se opozdil.

 

Své groše do kádí hážeme,

Tábor je naše záštita.

Boží tělo

v ústech zplesnivělo.

 

Stojíme na vozech,

zpíváme

a držíme v rukou sudlice

i okované cepy.

 

Jsme zmateni hádkami kněží

a válka je svatá,

bratr vraždí bratra.

 

Slepý válečník

upaluje pikarty

a naháče,

kterým není nic svaté.

 

Liška střídavě utíká

se svěšeným ocasem,

občas se směje...

 

Jen podivín z Chelčic

ještě hlásá mír.

---