Poslední spánek

Co může být intimnějšího 

než vedle sebe v noci usínat

po dlouhém dni

unavení

sejmout všechny tváře a kabáty

pověsit je na věšák

a upadnout jako rosa v rákosí

jako vločka v závěji

upadnout do tajemného bezvědomí

bezbranní a tiše

na naší matraci, vedle sebe

a nechat si zdát

sny všech těch promarněných chvil

Jako bychom na pár hodin

ruku v ruce zemřeli

současně a tiše

v naší ložnici

pod závojem hvězd

A kdo ví, snad se to děje právě proto

abychom byli připravení

abychom až jednou ten den přijde 

věděli kde pod peřinou 

nahmatat své dlaně