Hlava v hedvábí

AM                                 D                         D4

Mám hlavu v hedvábí, nevidím oblohu,

C                           DM                          F

straka ji sebrala já už dál nemohu.

Kus svýho života prožil jsem na hraně,

v srdce je tak pusto, mám jen prázdný dlaně.

Potkal jsem v hedvábí, královnu naděje,

řekla mi vážení: "Svět se sám zakleje"

Pak orel vynesl tělo mé vysoko,

nad mraky pustil mne, padal jsem hluboko.

Zmizelo hedvábí, už zas bylo ráno,

vstal jsem a vědel jsem, že nic není dáno.

Každý si vebere vlastní cestu svoji

a když vyjde špatně pak jen slzy rojí.

Každý je v hedvábí má ruce svázané,

poslouchá předeno, neví co se stane.

Člověk někdy volný, někdy má zas pouta,

život je svoboda, co nás občas spoutá.