006/2025A.D.

Včera jsem byl u své milé. Respektive v mé milé. Dolní Krčmě. Servírka mě vítala slovy AHOJ. A ještě než jsem stačil říct že chci Krušovice BOHÉMA začala mi točit staré Brno hořké. Ze zvyku. No ale já tak ňák posl dobou zjišťuji že můj život je hořký ažaž. Až. A Bohém mi chutná. Až tak že semse vožral jako prase. Zase. Ale tak... Nebyl jsem tam sám. Nebyl jsem v tom sám. Tež Míra druhý a Vojta a Peťa a... Ráno jsem zakopl při cestě na dabljůsí o asi tří kilový šutr. A... Matně jsem si počal. Vzpomínat. Na včerejší večer: To jak mi absolutně nešlo jít rovně. Po asfaltce. Naštěstí tamo nejezdí moc aut. A jak jsem kdes naboural do něčí zahrádky. A ten šutrák mě prostě povalil. Napřed jsem jej chtěl zkopat dokulata ale ta malilanká jiskřička zbylého vědomí řvala: VOLE!!! Máš sešroubovaný palec!!! No a tak jsem milý kámen vzal a smyčil ho asi kilometr domů. Byl studený jako prase prsty mne zábly. Za trest bude prostě u mě! Taky jsem zjistil že jsem si polil celý PC stůl fernetem. To jak jsem doma stále ještě neměl dost. A ještě jsem Ti psal. MILÁČKU. Že Tě miluji. Ale to bych Ti psal i střízliv. Věř tomu!!! Pochopičitelně jsi neodepsala že. Ještě štístko že měl dnes volno. I když... Tři hodiny v čekárně u ortopedie v nemocnici... Sic. Ale poslední kontrola zlámané hnáty. Po půl roce. Pan dr. Pach se mne ptá: Jak se máte? A já: Dobře A vy? On i obě sestry se smějí. On to vlastně NIKDO neví ale ve své podstatě su šprýmař. Já taky odpovídá. Hlavně když wim že to v čekárně ubývá. Máte smysl pro humor kontruji a odcházím. A svůj širák odhazuji v dál.