nekonečno

Nekonečno Ať už konečně skončí to nekonečno plynoucí jako čas v kaskádách neviditelných hranic. Už ne tak jako dřív, ne jako tehdy – už za nic. Ne jako kdysi: pomalu a potmě a pomalu. Jako květ řeckých broskví za světla rozpadá se v třásně na šatech bohyně Olympu a na slova okradené básně, co ztratila svou pointu. Rozpadá se nekonečno na tisíc malých konců: konec dne, konec noci, konec sil, konec moci, konec války a prasklých zvonců, konec života – začátek smrti. A uprostřed věčnost – nekonečná milenka věčného nekonečna…

---