Smrt baktérie

Odchodům faunů ženatých se smáli lvi zlataví

Čas plive místo plynutí jak v republice Kóma

Poslední zbytky skromnosti se v tyglíku zla taví

To, na čem nejvíc záleží však zůstává vždy doma

A když sluneční hodiny jdou znenadání špatně

Poštovní schránka před domem tak nenápadně tiká

A slunce svítí předměstím až majestátně matně

Pak už to není vlastně smrt, je to jen statistika

Vítr je černý, nocí čpí a vědomí se pozdí

V někdejších palácích jen pavouk leze po zdi

A stěna domu výšku má pět tisíc kilometrů

Hvězdami příštích cirkusů až řezníci se stanou

Až ocelové slzy všem sochám postupně skanou

Potom už nic víc nezbude než čůrat proti větru.

(ze sbírky "Na pěšinách")