Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrochu osobní zpověď...
Autor
Debbi
Dnes je 12. února. Dnes by moje maminka měla narozeniny… Někdo by řekl, že má narozeniny, ale kdesi jinde. Já na „jinde“ nevěřím. Nevěřím, že se na mě odněkud těch 49 let, co tu s námi není, dívá a raduje se z mých úspěchů… a truchlí nad mými nedostatky. Přesně tohle by dělala, kdyby……
Moje maminka byla to, čemu se říká zlatá ženská. Nikdy na nás, na děti, nekřičela. Co je to výprask jsem znala jen od spolužáků ve škole. A že bylo občas proč mi jednu lepnout. Všechno řešila s klidem a největším trestem pro mě bylo, když zahájila „tichou ofenzivu“. Nemluvila na mně, neodpovídala na moje otázky… dělala, že tam vůbec nejsem. Jak já se snažila, aby vyhlásila mír!
Maminka byla celý můj život nemocná. Možná proto brala život, tak jak šel… a nehledala důvody si ho sobě, ani nikomu jinému, kazit čímkoli. Už jako dítě si pamatuji, že pokaždé, když jí bylo špatně, bála jsem se, že odejde. To téměř „denně očekávané“ se stalo součástí našeho života tak, že se s ním vlastně vůbec fakticky nepočítalo.
Odešla v době, kdy mě to zasáhlo nejvíc, pokud to vůbec lze takto hodnotit. Na jejím šicím stroji zůstaly rozešité moje svatební šaty… na jejím nočním stolku její nedočtená kniha… v jejím pokoji prázdno, které už nikdy nikdo nenaplnil… a v nás všech slova, která jsme jí nestihli říct.
Proč to tu píšu? Každý máme kolem sebe někoho, komu jsme neřekli to, co bychom chtěli… někoho, pro koho jsme neudělali to, co bychom měli. Jsou věci, na které máme čas – až zítra, za týden… o Vánocích. A jsou věci, které už nikdy nemusíme stihnout…
15 názorů
Philogyny - Jestli se ptáš proč psát román, i když bys mohla... tak právě proto, že bys mohla. Ne každý může román napsat :)
Nemám, po pravdě, tyhle texty ráda. Mohla bych napsat román. A proč?
Citlivé, chvejivé, pravdivé...o prázdne, ktoré nam po odchode mamy už nič nezaplní...a aj to ostatné...Ležala som v nemocnici a modlila sa, aby dieťatko vo mne vydržalo ešte 5 mesiacov, nevydržalo...odišlo 12 2.1981.. bez objatia, bez toho, aby sme mu mohli povedať, ako sme ho s láskou čakali ..
jo, tak to je, nelze všem říct všechno co chceme, nebo se hodí
- Bene, už můžeš, dal jsem ho za tebe ;D
Dal bych TIP. Ale nemůžu. Byl by třináctej. A já su pověrčivej. Musím holt počkat až se někdo obětuje no...
Děkuji všem za hezká slova. Musela jsem poděkovat, chápete proč.....
Kdysi mi šila svatební šaty kamarádka od maminky, byla jsem už hodně těhotná a přemýšlela, jaký střih. Maminka mi řekla, že má hodně nemocné srdce. Pak umřela. Nikdy nevíme.
I opožděné vyznání má svou váhu. Tys to napsala přímo ze srdce tak uvěřitelně, že jsem měl před sebou svou mámu. Některé věty by se daly vytesat přímo na náhrobek. Bohužel to tak chodí, že trochu opomíjíme to co je nám nejvzácnější, protože jsme si zvykli, že to tak bude napořád. Máme ale ještě své děti, vnoučata a sourozence, kterým můžeme lásku dávat:-).
Dobře a citlivě připomenuto neodkládat slova, která bychom měli říci, dokud je komu. Já sám toho, co jsem chtěl říci, ale již nemohu, toho co jsem se chtěl a nebo se měl zeptat, ale již nemám koho, mám mnoho, dost. Bolístka, kterou napravit nelze, a za zamyšlení díky, tipuji.
Ďakujem, že som mohla čítať...